Název

Kraličák 2013

Popis

foto: Fráňa

Na každoroční podzimní výlet jsme se letos vypravili do Jeseníků pod Králický sněžník. Vyrazili jsme v sobotu 26. listopadu ráno od klubovny. Měli jsme před sebou dlouhou cestu a spoustu dobrodružství. Zvykem bývá, že už po cestě na výlet navštívíme nějaké zajímavosti a nejinak tomu bylo letos. První zastávka byla na hradě ve Šternberku. Absolvovali jsme prohlídku, a poté jsme na dvoře hradu vytvořili první společné foto. Naše druhé zastavení bylo v Pradědově galerii vyřezávaných soch v Jiříkově. Autor pan Halouzka se může pyšnit spoustou soch, včetně betlému v životní velikosti. Děti si mohly na sochy sedat a v zahradě bylo několik kolotočů, dokonce i pro dospělé! Na závěr jsme si udělali malou vycházku kolem Rešovských vodopádů na říčce Huntavě. Potom už jsme uháněli na chatu ve vesničce Kunčice. Hned první večer nesměly chybět hry ve společenské místnosti a zpívání s kytarami.
Na druhý den už jsme měli naplánovaný výšlap. Autobusem jsme se nechali převézt do vesnice Branné. Odtud jsme vyrazili na okruh naučné stezky Pasák. Po chvíli stoupání do kopce nám byl odměnou pohled na obrovský břidlicový útvar. Pokračovali jsme dál po hřebeni a na nedaleké pastvině jsme si dopřáli první svačinu. Abychom se včas stihli vrátit na chatu, zkratkou jsme se vrátili do Branné a dál pokračovali po jiné značce. Cestou jsme viděli několik objektů válečného opevnění z doby před 2. světovou válkou. Některé tzv. řopíky byly i otevřené a děti se podívali dovnitř. Na chatu jsme se vrátili včas, abychom stihli oběd a vyrazili do Velkých Losin, kde jsme měli objednanou noční prohlídku zámku. Všichni vybaveni baterkami jsme se těšili na nevšední zážitek. Bylo to úplně jiné, než ve dne, hlavně když právě Losiny jsou proslaveny čarodějnickými procesy ze 17. století.
V pondělí nás čekal nejnáročnější výstup - na samotný Králický sněžník, přezdívaný střecha Evropy. Taky je to místo, kde se setkávají tři povodí, a to Moravy, Labe a Odry. Výstup to byl náročný, zejména ze začátku. Zvolili jsme si cestu po státní hranici s Polskem, přímo vzhůru do kopce. Další zatěžkávací zkouška přišla v místech, kde už nerostly stromy. Foukal zde neuvěřitelně silný vítr, který nás provázel až na vrchol Králičáku. Naštěstí nám to žádné z dětí ani vedoucích neodválo a mohli jsme se kochat výhledem na Polsko i naše Jeseníky. Na autobus jsme to potom vzali trochu oklikou a dorazili jsme k němu až za tmy. Večer na chatě jsme zase zpívali, tentokrát kromě kytar zněl i klavír, na který hrál Štěpán.
V úterý už nás čekalo jen smutné balení a odjezd domů. Abychom to ale trochu oddálili, vyšli jsme si ještě před obědem ven a zahráli jsme si na hřišti různé míčové a běhací hry. Někteří se jen tak prošli po Kunčících. Ještě to ale stále nebylo všechno. Když jsme vše pobalili a naložili, věděli jsme, že nejedeme rovnou domů. Už se trochu stalo tradicí, že cestou zpět zastavíme u nějakého aquaparku a jdeme se vykoupat. Letos padla volba na Olomoucký bazén. Po koupání už jsme všichni byli tak unavení, že jsme v autobuse do jednoho usnuli. U klubovny na většinu čekali rodiče a odvedli si děti domů. Výlet jsme prožili s úsměvem na rtech a výbornou náladou.
Eva Burianová

Nastavení