Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Postavení říjnového svátku v kalendáři bylo tento rok pro nás velmi příznivé, a proto jsme mohli vyrazit na podzimní výlet na dlouhých pět dní.
Sraz účastníků byl v pátek 24. října a jako obvykle jsme se sešli u klubovny Táborníků. Zde jsme naložili všechen materiál, zavazadla, děti i vedoucí a vyrazili směr Adršpach za novými zážitky. První zádrhel na naší cestě přišel v Brně. Právě vrcholila páteční dopravní špička a my se přes ni museli pomalu proploužit. Několik desítek minut strávených v autobuse navíc nepotěšilo nikoho z nás. Zbytek cesty proběhl bez problémů i díky tomu, že kinedrily měli stoprocentní úspěšnost. Po deváté hodině jsme konečně uviděli ceduli s nápisem Lachov a za pár minut jsme již stěhovali všechny lidi a věci do chaty.
První výletové ráno nebylo potřeba většinu dětí budit. Plny energie, ještě z domova, byly vzhůru dávno před budíčkem a nemohly se dočkat výletu do Teplických skal, který nás ten den čekal. Ke vstupu do skalního města nás svezl autobus. Po zaplacení vstupu jsme se vnořili mezi skalní masívy. S trochou fantazie jsme si v každém z nich mohli představit víc, než jen obyčejný pískovec. Největší sobotní výzvou byl výstup na skalní vyhlídku zvanou hrad Třmen. Překonat jsme museli nejen tři sta schodů, ale někteří i sami sebe. Jelikož v posledním úseku se schody proměnily v příkrý žebřík, jehož konec se tyčil vysoko v nedohlednu na skalním vrcholu. Odměnou pro všechny odvážné byl okouzlující výhled na celé Teplické skalní město. Večer na chatě si děti krátily programem z produkce vedoucích družin Laněk a Včelek.
Třetí den nás ráno probudilo sluníčko, což slibovalo krásné počasí na výlet do Adršpašského skalního města. Túru jsme zahájili procházkou kolem malebného Adršpašského jezera, které tu zbylo po bývalém kamenolomu. Poté jsme se již mohli vnořit do skalního města. Cesta vedla nahoru, dolů, přes schody, žebříky a i těmi nejužšími skalními soutěskami. Na každém kroku jsme mohli vidět nejrůznější skalní útvary jako homole cukru, milenci či asi nejznámější starosta se starostkou. Po obejití celého města jsme se uvelebili na břehu jezera a užívali si posledních slunečních paprsků. Celý nedělní výlet jsme zakončili výšlapem na Křížový vrh a procházkou po okolí. O večerní pohodu na chatě se postarali kuchaři dobrým jídlem a zábavu si vzali na starost naši praktikanti a vedoucí od Medvědů.
V pondělí se již výlet chýlil ke konci a nám ještě zbývaly dvě velice zajímavé skalní oblasti z CHKO Broumovsko a to Ostaš a Broumovské stěny. Nejprve jsme vyrazili na Ostaš, který je znám svým skalním bludištěm. Systém schodišť a úzkých skalních průlezů, ve kterém by se dalo snadno ztratit nebýt četného turistického značení. Po vydatné svačině pod skalním bludištěm jsme se přesunuli autobusem do NPR Broumovské stěny. Autobus nás vysadil nedaleko chaty Hvězda, pojmenované podle tvaru svého půdorysu. Odtud jsme se vyšplhali do Supího hnízda, což je vyhlídka vysoko na skalním vrcholu připomínající svým tvarem hnízdo. Náš další postup pak vedl po červené a žluté značce, která nás zavedla až do Slavného, kde na nás čekal autobus. Po příjezdu na chatu dostali děti volno na odpočinek a až večer si zahráli pár her a soutěží od vedoucích Vlčat a Kamzíků.
Poslední den se již od rána nesl ve znamení balení a úklidu chaty. Venku opět řádilo sluníčko, jež během chvíle rozpustilo všechnu jinovatku, která do té doby zahalovala okolní louky do bílého závoje. A proto děti, a část vedoucích, vyrazili na vycházku po přilehlých pastvinách. Všem nám brzy vyhládlo a tak jsme si pospíšili zpět na chatu na oběd. Po jídle jsme dobalili posledních pár věcí a společným fotem před chatou jsme se s ní rozloučili. Autobus nás odvážel směr Rychnov nad Kněžnou, kde v místním akvaparku byla poslední zastávka našeho výletu. Řádění v bazénech a na tobogánu rozehnalo chmury z končícího výletu a domů jsme vyrazili dobře naladěni. Vjezd do Hrušovan se, hlavně u mladších dětí, neobešel bez skandovaného "už jsme doma" a za pár chvil jsme již spatřili čekající rodiče a naši klubovnu…
Petr Tesař
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2014
  • 1 032 zobrazení
  • 0
  • 00
Letní prázdniny začínají a pro Táborníky to znamená jediné - letní tábor je tu! A tak v pátek 1. července na téměř šedesátku nic netušících dětí čekali vedoucí v prvorepublikových kostýmech. Tajemství letošní táborové hry se odkrylo až na samotné táborové louce, respektive u nedaleké kapličky města Kocourkova. Děti se takto pro tentokrát staly občany bájného města Kocourkova, v jehož čele stojí radní, kteří vydávají ta nejnesmyslnější usnesení. Na zúčastněné ještě tento den čekal zápis do matriky a vydání občanského průkazu, na základě kterého poté rozkryli, s kým že to letos budou v jedné družince. V závěru dne pak už jen proběhla volba družinových vedoucích a pro první den byl program vyčerpán a všichni se odebrali na kutě s myšlenkou na motto celého Kocourkova znějící: "A tak přišla noc ta poslední, kdy tu byl ještě rozum pánem a zítra až se rozední, s moudrostí bude navždy ámen." Takto se i stalo. V průběhu celých následujících dvou týdnů čekaly na děti, tedy po Kocourkovsku na klany jménem Čokoponožkovi, Fouskovi, Kuličkovi, Lenochovi, Nevlídnovi, Nohynemylovi a Tvrdohlavovi, nejrůznější úkoly, které si pro ně radní města vymysleli. Klany takto čekalo nošení světla do radnice, protože v nové radnici žádné nebylo, obrana rašící soli před pasoucími se kravami, kopání jámy, aby do ní nasypaly hlínu z vyhloubené studny, chytání vrabců, aby jim pomohli s nošením klád, které stejně nakonec nosily do kopce, aby je mohly skutálet z kopce dolů, posouvání stromů nad husu, aby byla ve stínu, vyprazdňování pokladnice, aby neměly moc peněz, naplňování vysychajícího rybníka, přelévání vody z přehrady pod hráz, aby byly hladiny stejné, stavba železnice, která vedla tam, ale ne zpátky a další skopičiny z hlav radních, které si pro ně připravili. Děti se také jednoho dne z obavy před bláznivými vědci, kteří chtěli všechny umístit do cirkusu, vypravily přespat jednu noc pod širým nebem a samy tam na ohni uvařily rizoto tak, jak je to náš hlavní šéfkuchař v táboře naučil. V průběhu tábora je také čekaly kocourkovské turnaje, jako byla plachtovaná hraná na způsob přehazované jen s tím rozdílem, že míč se chytal a házel jen pomocí povlaků na polštáře a duchny. Krychlovaná zase byla obdobou vybíjené jen se hrála s molitanovou krychlí. A úkolem v obráceném fotbalu, jak název napovídá, bylo nastřílet co nejvíce vlastních gólů. Děti se poslední den za asistence rodičů, kteří je přijeli navštívit, utkaly ve zkouškách hlouposti, v rámci kterých například vycvrnkávaly kuličky z důlku, odšívaly knoflíky nebo třeba trefovaly šipky mimo terč. Všechny děti ale s hravou lehkostí bláznivé hry vymyšlené radními zvládly a za to jim náležel pravý sladký kocourkovský poklad, který ještě doplnily o hodnotné ceny podle toho, jak se umístily v celotáborovém a družinovém bodování. Děti takto čekal návrat domů nejen s těmito odměnami za jejich úsilí, ale hlavně se spoustou nových zážitků a vzpomínek na super kamarády, krásnou přírodu a zábavné hry. Doufejme ale, že rozum, který v Kocourkově ztratily, na cestě domů zase nalezly.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2016
  • 1 002 zobrazení
  • 0
  • 00
Za pokladem draka Šmaka
Náš příběh začíná na počátku prázdnin léta 2015. Toho dne, kdy Gandalf sezval trpaslíky a hobity, ze všech končin naší země, na dýchánek do Dna pytle v Hobitíně. Asi sedmdesátka statečných se vydala na cestu do Kraje, země Hobitů. Cesta to byla nebezpečná, jelikož divočina skrývá nejednu nástrahu. I proto jsme se rozdělili na menší skupinky, abychom při pochodu nebyli tak nápadní. Překonat jsme museli širé pláně, hluboké lesy i divoké řeky.
Těsně před naším cílem nás přepadla tlupa skřetů, před kterou jsme se zachránili úprkem do Hobitína. Ve vesnici jsme se ubytovali a čekali, až se objeví tajný symbol označující místo Neočekávaného dýchánku. Za soumraku se rozzářil na dveřích nory a my, oděni do trpasličích stejnokrojů v barvě družiny, mohli vejít. Konečně jsme ho spatřili, Gandalfa Šedého, v celé jeho velikosti. Srdečně nás přivítal a povyprávěl nám příběh o Osamělá hoře. O mocném a bohatém národu trpaslíků, který horu obýval, o královském klenotu Arcikamu i o zkáze, kterou přinesl drak Šmak. V tom vstoupili do nory vůdci trpasličích klanů s písní Osamělé hory na rtech. Gandalf nás pozval na výpravu za osvobozením hory a všichni s bujarým jásotem souhlasili. Poté vždy hobit podepsal smlouvu, stvrzující jeho účast na výpravě. K němu se přidali jednotliví trpaslíci, jenž mu přislíbili svoje služby. Tak postupně vzniklo šest společností, AZGAL, EKRUN, GOROG, LOK, VORKHUL a ZAGAZ, připravených jako jeden muž čelit všem nástrahám cesty a osvobodit království Ereboru od draka Šmaka.
Hned druhého dne započalo naše velké dobrodružství. Ještě před rozbřeskem, se na louce objevili strašliví zlobři a my se s nimi museli utkat. Zachránil nás východ slunce, jehož paprsky zlobry zkameněly. Za soumraku byli nejstarší dvojce z každé družiny vyslány na velkou zkoušku odvahy, síly, obratnosti, odolnosti a bystrosti. Společnými silami úspěšně prošli útrapami a za odměnu od Gandalfa získali pro svoji družinu vlajku a hlavně mapu naší cesty s klíčem od Osamělé hory. Díky mapě jsme věděli kudy kam a tak jsme vyrazili. Během výpravy jsme prošli Roklinkou, kde nám pán Elrond pomohl přečíst měsíční runy na mapě. V temných hlubinách Mlžných hor jsme padli a poté s pomocí Gandalfa uprchli ze skřetího zajetí. Uprostřed noci jsme u řeky hráli proti Glumovi hru na hádanky. Jak jsme se blížili k Osamělé hoře, začalo se nebezpečí stupňovat, skřeti nám byli v patách a nedali nám oddechu. Úkryt jsme nalezli až v domě Medděda, jemuž jsme pomohli vyléčit jeho včely od zákeřného moru. Další naše kroky vedli do Temného hvozdu, plného nejrůznějších stvoření a nestvůr. Snažili jsme se postupovat co nejtišeji, ale obři pavouci nás stejně pochytali a zamotali do kokonů. Jen díky hobitovi, který ostatní osvobodil, mohla naše společnost pokračovat. Prošli jsme i říší Temných elfů a dostali se až do města Esgaroth, z něhož jsme již měli horu na dohled. Uprostřed noci jsme hledali tajný vchod do hory a čekali na správnou chvíli k jeho otevření. Uvnitř podzemní říše jsme spatřili obrovského draka, jak dřímá nad svým pokladem. Ale svojí návštěvou jsme ho rozlítili a ráno napadl náš tábor. Na skolení jsme museli spojit síly všech šesti společností a použít šest černých šípů. Drak byl mrtev a poklad byl náš, ale ne na dlouho. Na náš poklad si dělali zálusk i skřeti, uloupili náš nejcennější drahokam Arcikam. Ale my se nedali, vybojovali jsme si králův klenot zpět a definitivně skřety porazili…
Byl to další tábor plný táborových her, jak bojovek, tak i klidnějších her, které si žádali vytříbenou mysl. Volné chvíle jsme vyplnili mezi družinovými zápoleními a turnaji. V parných dnech, kterých letos bylo opravdu hodně, jsme se chladili hrami s vodou či v řece, stříkáním vody z hasičských proudnic a jednou jsme byli na koupališti v Rouchovanech. K pohodě na táboře přispěli velkým dílem i kuchaři a jejich velmi chutné jídlo. Sedmnáct dní uprostřed lesa, v klidném údolí řeky Rokytné, uteklo jak voda. Každý z nás si z tábora odvezl nejen část pokladu, nějakou tu odměnu či diplom, ale hlavně ranec zážitků s kamarády, na které se ještě dlouho vzpomíná…
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2015
  • 802 zobrazení
  • 0
  • 00
Když se řekne příměstský tábor, máme tím na mysli alternativu k letním táborům, kde se ale děti vrací na noc zpátky ke svým rodinám. Od osmi hodin, kdy si děti přebírají vedoucí, až do čtyř je pro ně nachystaný bohatý program a aby nám děti nevyhládli tak také stravování a pitný režim.
Letos již podruhé Táborníci pořádali v naší obci tento moderní typ prázdninové zábavy pro děti. Pro děti to byla forma zábavně a aktivně strávených letních dní a pro rodiče zase forma hlídání dětí. O jejich ratolesti se totiž starali zkušení vedoucí z oddílu Táborníci, kteří svoje zkušenosti nasbírali nejen v průběhu let při celoroční činnosti družin oddílu ale i na letních stanových táborech, kde o děti pečují celých 24 hodin.
Toto léto se na příměstský tábor přihlásilo 15 dětí od staršího školního věku až po 4. třídu a v době od 6. do 11. srpna si užili jistě zábavný týden. Hned v pondělí po seznamovacích hrách se vydali na menší procházku k rybníku, kde se v horkém počasí chladily. Druhý den děti mohly projevit svoji kreativitu při modelování z hlíny. Odpoledne už ale oprášily svoje kola a vydaly se až k dalekému Měnínu po cyklostezce. A protože počasí jim přálo, zchladily tentokrát už ale řádně v plavkách v Blučinském rybníku. Středa patřila celodennímu výletu. Tentokrát do krásného města Mikulov přes Svatý kopeček rovnou do zatopeného vápencového lomu zadovádět si v krásně průzračné vodě. Čtvrtek děti strávily nejrůznějšími hrami od her míčových až po klasickou táborovou šátkovanou. Program byl ale pestrý a tak odpoledne přišel čas na kreativitu – tentokrát na výrobu loutek. Pro ty největší odvážlivce ale program nekončil. Navečer se totiž děti sešly znova, zahráli si hry, opekli špekáčky a ulehly do svých spacáků pod širé nebe a přečkaly celou noc. Poslední den pátek nesměla chybět olympiáda, kde si děti změřily své síly navzájem. Celý den a tím i celý týden byl završen honbou za sladkým pokladem.
Myslím, že i za děti mohu říct, že tábor se vydařil a všichni se těšíme, kam nás další ročník zavede.
Katka Šnajnarová
více  Zavřít popis alba 
  • srpen až září 2012
  • 716 zobrazení
  • 0
  • 00
  • červenec 2018
  • 712 zobrazení
  • 2
  • 00
Za pokladem draka Šmaka
Náš příběh začíná na počátku prázdnin léta 2015. Toho dne, kdy Gandalf sezval trpaslíky a hobity, ze všech končin naší země, na dýchánek do Dna pytle v Hobitíně. Asi sedmdesátka statečných se vydala na cestu do Kraje, země Hobitů. Cesta to byla nebezpečná, jelikož divočina skrývá nejednu nástrahu. I proto jsme se rozdělili na menší skupinky, abychom při pochodu nebyli tak nápadní. Překonat jsme museli širé pláně, hluboké lesy i divoké řeky.
Těsně před naším cílem nás přepadla tlupa skřetů, před kterou jsme se zachránili úprkem do Hobitína. Ve vesnici jsme se ubytovali a čekali, až se objeví tajný symbol označující místo Neočekávaného dýchánku. Za soumraku se rozzářil na dveřích nory a my, oděni do trpasličích stejnokrojů v barvě družiny, mohli vejít. Konečně jsme ho spatřili, Gandalfa Šedého, v celé jeho velikosti. Srdečně nás přivítal a povyprávěl nám příběh o Osamělá hoře. O mocném a bohatém národu trpaslíků, který horu obýval, o královském klenotu Arcikamu i o zkáze, kterou přinesl drak Šmak. V tom vstoupili do nory vůdci trpasličích klanů s písní Osamělé hory na rtech. Gandalf nás pozval na výpravu za osvobozením hory a všichni s bujarým jásotem souhlasili. Poté vždy hobit podepsal smlouvu, stvrzující jeho účast na výpravě. K němu se přidali jednotliví trpaslíci, jenž mu přislíbili svoje služby. Tak postupně vzniklo šest společností, AZGAL, EKRUN, GOROG, LOK, VORKHUL a ZAGAZ, připravených jako jeden muž čelit všem nástrahám cesty a osvobodit království Ereboru od draka Šmaka.
Hned druhého dne započalo naše velké dobrodružství. Ještě před rozbřeskem, se na louce objevili strašliví zlobři a my se s nimi museli utkat. Zachránil nás východ slunce, jehož paprsky zlobry zkameněly. Za soumraku byli nejstarší dvojce z každé družiny vyslány na velkou zkoušku odvahy, síly, obratnosti, odolnosti a bystrosti. Společnými silami úspěšně prošli útrapami a za odměnu od Gandalfa získali pro svoji družinu vlajku a hlavně mapu naší cesty s klíčem od Osamělé hory. Díky mapě jsme věděli kudy kam a tak jsme vyrazili. Během výpravy jsme prošli Roklinkou, kde nám pán Elrond pomohl přečíst měsíční runy na mapě. V temných hlubinách Mlžných hor jsme padli a poté s pomocí Gandalfa uprchli ze skřetího zajetí. Uprostřed noci jsme u řeky hráli proti Glumovi hru na hádanky. Jak jsme se blížili k Osamělé hoře, začalo se nebezpečí stupňovat, skřeti nám byli v patách a nedali nám oddechu. Úkryt jsme nalezli až v domě Medděda, jemuž jsme pomohli vyléčit jeho včely od zákeřného moru. Další naše kroky vedli do Temného hvozdu, plného nejrůznějších stvoření a nestvůr. Snažili jsme se postupovat co nejtišeji, ale obři pavouci nás stejně pochytali a zamotali do kokonů. Jen díky hobitovi, který ostatní osvobodil, mohla naše společnost pokračovat. Prošli jsme i říší Temných elfů a dostali se až do města Esgaroth, z něhož jsme již měli horu na dohled. Uprostřed noci jsme hledali tajný vchod do hory a čekali na správnou chvíli k jeho otevření. Uvnitř podzemní říše jsme spatřili obrovského draka, jak dřímá nad svým pokladem. Ale svojí návštěvou jsme ho rozlítili a ráno napadl náš tábor. Na skolení jsme museli spojit síly všech šesti společností a použít šest černých šípů. Drak byl mrtev a poklad byl náš, ale ne na dlouho. Na náš poklad si dělali zálusk i skřeti, uloupili náš nejcennější drahokam Arcikam. Ale my se nedali, vybojovali jsme si králův klenot zpět a definitivně skřety porazili…
Byl to další tábor plný táborových her, jak bojovek, tak i klidnějších her, které si žádali vytříbenou mysl. Volné chvíle jsme vyplnili mezi družinovými zápoleními a turnaji. V parných dnech, kterých letos bylo opravdu hodně, jsme se chladili hrami s vodou či v řece, stříkáním vody z hasičských proudnic a jednou jsme byli na koupališti v Rouchovanech. K pohodě na táboře přispěli velkým dílem i kuchaři a jejich velmi chutné jídlo. Sedmnáct dní uprostřed lesa, v klidném údolí řeky Rokytné, uteklo jak voda. Každý z nás si z tábora odvezl nejen část pokladu, nějakou tu odměnu či diplom, ale hlavně ranec zážitků s kamarády, na které se ještě dlouho vzpomíná…
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2013
  • 603 zobrazení
  • 0
  • 00
Naše evakuace do tábora byla naplánovaná na 4. července. Během našich příprav k odjezdu mezi námi začali chodit maskované dámy v oblecích. Na čela nám začali obtiskovat značky, které však nešli vůbec vidět. Jak se maskované dámy záhadně objevily tak i záhadně zmizely. Poté, když byly všechny věcipřipravené, mohli jsme vyrazit do údolí řeky Rokytné. S evakuačními lístky a za houkání sirén jsme opouštěli Hrušovanské autobusové nádraží. Asi po hodinové cestě jsme vystoupili z autobusu a vydali se s příručními zavazadly hledat evakuační tábor. Po příchodu k němu jsme uviděli naše čtyři kamarády upoutané ke kůlu. Mayové je chtěli obětovat bohům, aby ušetřili náš svět. My však odmítli a pomocí označení které jsme dostali na čelo od maskovaných žen jsme se rozdělili do družin a každá družina zachránila svého člena pomocí klíče. Klíč jsme vymámili pomocí kamenů z vodní pasti. Tím, že jsme však odmítli obětovat naše kamarády jsme si rozzlobily bohy. Poté co byli všichni zachráněni vydali jsme se do tábora. Odnesli jsme si věci do stanů a začali jsme se zabydlovat. Po odpolední svačině jsme také byli od Majora jsme byli seznámeni s táborem a poučeni o jeho pravidlech. To pravé pak začalo až v noci. Byli jsme probuzení a vyhnáni z teplých spacáků do Hangáru. Každý z nás dostal svíčku a musel s ní přejít od kuchyně k bráně. Při této cestě nám svíčka nesměla zhasnout a nesměli jsme mluvit. Jakmile jsme se všichni dostali za bránu pokračovali jsme jedna dužina po druhé ke skále. Tam na každou družinu čekali Mayové, ti nám řekli, že musíme zachránit svět před zkázou, a také každá družina obdržela svou vlajku, dozvěděla se jméno družiny a také své posvátné zvíře. Mezi bojovníky o záchranu země se tak objevila družina Ixů zasvěcená hnědému jaguárovi, Imixů zasvěcená zelenému aligátorovi, Chuwenů zasvěcená modré opici, Kibů zasvěcená červenému supovi a Lamatů zasvěcená žlutému králíkovi. A tímto začal náš úkol záchrany světa. Během celého tábora jsme se snažily zachránit co nejvíce zvířat nejrůznějších druhů. Zvířata se nám dařilo získávat díky bojovkám, běhacím a nočním hrám. Celý úkol nám ztěžovalo ještě to, že jsme od každého druhu museli mít pár na záchranu. Tábor však nebyl jen o samých „povinnostech“. K našemu táboru taky neodmyslitelně patří dobré jídlo, večery v Tee-Pee nebo táboráky. Slunné počasí nás doprovázelo už od začátku tábora, a proto nechybělo koupání v řece a ešusky. Tento rok se nám také nevyhnuli služby v kuchyni a noční hlídky. Tábor 2012 byl plný zábavy a všichni jsme si ho užili.

Verča Vymazalová
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2012
  • 574 zobrazení
  • 0
  • 00
1 komentář
  • červenec 2014
  • 530 zobrazení
  • 0
  • 11
Letos se již třetím rokem konal tzv. Příměšťák, v termínu 5. - 9. srpna 2013. Se třinácti přihlášenými dětmi, jsme se každý den scházeli v klubovně Táborníků od 8 do 16 hodin. Na každý den byl přichystaný jiný program. První dny jsme se poznávali, hráli seznamovací hry, vyrazili na procházku do Židlochovického parku.. Ve středu týdne jsme naplánovali celodenní výlet do Ivančic. Pár kilometrů jsme se prošli pěšky a po cestě měly děti možnost se vykoupat. Vyrazili jsme i na kola. Jeden den na projížďku do Uherčic a druhý den na koupačku do Vojkovic. Jedno odpoledne jsme vyráběli z papíru a ze slaného těsta. Ze čtvrtka na pátek jsme s těmi neodvážnějšími přespávali ve dvoře klubovny pod širákem. Před ulehnutím do spacáků jsme opekli špekáčky a zazpívali pár písniček. Ráno dorazili ti, kteří spali doma a vydali jsme se společně na Wembley. A protože byl poslední den tábora, měli jsme přichystanou olympiádu, za kterou jsme pak všechny odměnili sladkostmi. Po návratu následovalo vyhodnocení dvou družinek, předání diplomů a rozloučení s dětmi.

Eliška Kelblová
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2013
  • 512 zobrazení
  • 0
  • 00
Letošní termín tradičního podzimního výletu byl posunut na září a tak jsme děti přihláškami vybavili rovnou na zahajovací schůzce Táborníků a mohli v pátek 25. září 2015 vyrazit vstříc Hrubému Jeseníku – pohoří pyšnícímu se druhým nejvyšším vrcholem v České republice. Ano, řeč je o hoře Praděd dosahující výšky 1.492 m n.m., ale nejprve od začátku...

Páteční výletní den byl věnován přesunu autobusem z Hrušovan do Dolní Moravice, Nové Vsi, do chaty Slunečná. To nejlepší nás ale teprve čekalo.

Sobotní počasí se netvářilo přívětivě, mlha a déšť vyloučily plánovanou trasu údolím Bílé Opavy na Ovčárnu. A tak jsme zvolili jiný, a jak se později ukázalo, neméně zábavný program, a to výlet na hrad Sovinec. Štěstí totiž stálo na naší straně, když právě v těchto dnech na hradě probíhal zábavní program jménem Past na medvěda. Vedle prohlídky nejrozsáhlejšího hradního komplexu v okrese Bruntál si děti užily šermířská představení PIRÁTI a TORTURA, při kterém si nejrůznější mučivé praktiky vyzkoušela i naše Magda. Mladší děti spíše zaujaly pohádky doprovázené zpěvem a loutkovým divadlem, při kterých si samy mohly zahrát nejrůznější role. Na vlastní kůži si někteří z nás vyzkoušeli i krmení dravců, ostatním to však nemuselo být líto, protože pohladit si káně a puštíka mohl každý. V čase mezi jednotlivými programy jsme vystoupali na věž hradu, vyzkoušeli jsme si i lukostřelbu, navštívili konírny, mučírnu a další. Po několikahodinové návštěvě hradu jsme opět autobusem vyrazili zpět na naši základnu v Nové Vsi, odkud jsme se ještě vydali na blízkou rozhlednu a vystoupali až na její samotný vrchol, na kterém se nám naskytl krásný výhled na celý Hrubý Jeseník, ale i na Beskydy. Zpáteční cestu jsme si pro větší dobrodružství vyzkoušeli nadvakrát, když napoprvé se naše zamýšlená cesta znelíbila místnímu hospodáři a jeho stádu krav. Napodruhé jsme ale trefili správně a za soumraku dorazili do chaty. Večerní program byl ještě před ulehnutím zpestřen zpíváním písní a hrami. Víc už jsme toho ale nestihli.

Nedělní ranní počasí vypadalo přívětivě, a tak byl plán jasný. Cílem je Ovčárna! Autobus nás vyvezl až do Karlovy Studánky, odkud jsme po společném fotografování u jedné z místních skvostných horských architektur vyrazili podél Bílé Opavy směrem vzhůru. Stejný plán jako my ale měly i další davy turistů, takže na úzkých cestičkách, můstcích a žebřících podél krásné bystřiny plné vodopádů bylo místy dosti plno. Nás to ale nemohlo odradit, a tak jsme stoupali výš a výš s každým kilometrem krásnější a krásnější přírodou. Zdatnější jedinci se pak na Ovčárně nespokojili s tímto výsledkem a pokračovali dále (a výše) až na malebnou horu Praděd známou také svou rozhlednou na vrcholu. Tu však zahalila během chvíle mlha, a tak bylo nutné se spokojit pouze s výhledem z vrcholu hory. I tak to stálo za to! Zpáteční cesta Velkou kotlinou byla specifická nejenom vzhledem, ale i původem této soutěsky. Vznikla totiž působením ledovcového karu a její ráz je dodnes zachováván častými sněhovými lavinami. Síly nám ubývaly a únava nás přemáhala tak, že jsme byli všichni rádi, když jsme došli až do Karlova pod Pradědem, kde na nás již čekal autobus. Po náloži večeře jsme na chatě zahráli pár písní a her a rozutekli se do postelí za svitu úchvatného měsíce. Nutno dodat, že jeho jas a blížící se zatmění nedopřály všem klidný spánek. V noci ještě největší zvědavci vyběhli ven pozorovat úplné zatmění Měsíce a pak už alou na kutě.

Pondělní den se nesl v duchu úklidu a balení a očekávané návštěvy tolik oblíbeného aquaparku. Tentokrát jsme navštívili ten olomoucký se spoustou masážních trysek, vodních chrličů, děl, kanálem s protiproudem. To by ale nebyly děti, aby se jim nejvíce nezalíbilo na tobogánu a „space ball“ a těm nejmenším samozřejmě na široké skluzavce. Po pořádném vymáchání už nás volal domov. A tak jsme naposledy nasedli do autobusu a očekávali obraz hrušovanské klubovny a našich rodin, které netrpělivě čekaly na to, až jim s radostí oznámíme, že i letošní výlet se velice vydařil, a že plní dojmů z nových zážitků, prožitých dobrodružství a nádherných vzpomínek se těšíme na další akci, kterou si vedoucí Táborníků pro děti připraví.

Kateřina Šnajnarová
více  Zavřít popis alba 
  • září 2015
  • 454 zobrazení
  • 0
  • 00
Na začátku prázdnin jsme se vydali s dětmi opět za dobrodružstvím na louku. Tentokrát jsme oblékli šaty Vikingů, a našim úkolem nebylo nic jiného, než objevit ještě neobjevené, tajuplné i nebezpečné kontinenty.
Tento tábor byl pro děti ovšem v něčem jiný. Pan řidič nás vysadil ve vesničce Litovany, odkud jsme museli dojit do Tábora. Naštěstí nás tam už vyhlíželi dva Vikingové, kteří nás tam bezpečnou cestou dovedli. Všichni čekali, že první co bude následovat, bude nějaký obřad, při kterém se děti rozdělí do družin. Opak byl pravdou. Mohli si vybrat jak stan, jaký chtěli tak i spolunocležníka. Při první večeři se stalo něco nečekaného. Přišla vědma a vyvěstila z kostí 13 nejstarších, nejzkušenějších a nejodvážnějších, kteří se ještě ten večer sbalili a odešli hledat sídlo Vendolů, kteří napadli naši vesnici, aby zabili jejich matku. Zbytek tábora ulehl ke spánku. Následující den už bylo 13 vyvolených zpět se zprávou pozitivní. Zabili matku Vendolů! Do třetího dne všichni děti museli táhnout za jeden provaz. Třetí den proběhl velký sněm kdy vědma rozdělila děti do 6 skupin ( Eljun, Draugr, Bjarg, Veita, Stigr a Gaman). Od této doby bojovali za družinu. Během tábora se konaly tzv. velké sněmy, při kterých jsme se domlouvali, kterým směrem bude naše výprava postupovat. Postupem času děti dobývali kontinenty a setkávali se jak s lehkými tak náročnějšími úkoly. Vše zvládli v nadšení a s dobrou náladou a naši Vikingové objevili Ameriku, Rusko, Island, Skandinávii, Normandii a plno dalších..
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2013
  • 450 zobrazení
  • 0
  • 00
  • červenec 2014
  • 447 zobrazení
  • 0
  • 00
  • červenec 2013
  • 437 zobrazení
  • 0
  • 00
  • červenec 2014
  • 423 zobrazení
  • 0
  • 00
  • léto 2017
  • 418 zobrazení
  • 0
  • 00
  • červenec 2017
  • 379 zobrazení
  • 0
  • 00
  • červenec 2013
  • 372 zobrazení
  • 0
  • 00
  • červenec 2013
  • 362 zobrazení
  • 0
  • 00
  • červenec 2018
  • 359 zobrazení
  • 1
  • 00
  • červenec 2012
  • 330 zobrazení
  • 0
  • 00
  • červenec 2012
  • 310 zobrazení
  • 0
  • 00
  • srpen 2017
  • 305 zobrazení
  • 0
  • 00
  • srpen 2018
  • 265 zobrazení
  • 0
  • 00
Ještě se ani nestihla na louce zazelenat tráva po letním táboře, a už tu byl další, tentokráte tábor příměstský. V pondělí 1. srpna ráno, se v klubovně sešlo 14 dětí a 3 vedoucí, kteří pro ně měli připravený pětidenní program.
Sešli se děti ze všech koutů naší vesnice i pár přespolních a tak byly na místě na úvod seznamovací hry. Bang!, Na upíra, či deka a jména byla jasná všem. Do oběda jsme ještě stihli pár her v Hrušovanském parku a po obědě jsme vyrazili do toho Židlochovského, vyzkoušet klasickou táborovou hru číslovanou. Nakonec se děti do hry tak zapálily, že dostat je na svačinu bylo téměř nemožné.
V úterý nás na své základně přivítali profesionální hasiči v Židlochovicích, ukázali nám svoji techniku i vybavení a vysvětlili nám, jak vše probíhá od ohlášení požáru až po jeho likvidaci. Nakonec jsme viděli i sjíždějícího hasiče po tyči. Po obědě jsme se vrátili do klubovny vyrobit si postavičky z květináčků a než jsme se nadáli, bylo odpoledne pryč a my se museli rozejít do svých domovů.
V půli příměšťáku nás čekala návštěva Kozího hrádku, zatopeného lomu a Svatého kopečku. Ano, je řeč o Mikulovu, kam vedl náš středeční celodenní výlet. Po náročné cestě autobusem jsme posilnili a poté vylezli na Kozí hrádek porozhlédnout se po Mikulovu. Počasí bylo parádní a tak přišla vhod i koupačka v lomu kousek za Mikulovem. Na závěr nás čekal přechod Svátého kopečku. Nahoře jsme se zakoukali a nakonec jsme museli spěchat, abychom stihli autobus domů, ale podařilo se.
Nadcházející dopoledne jsme si užívali na kolech, vyrazili jsme bažantnicí, směr Uherčice, jelo se pěkně a tak jsme na oběd ve školce dorazili včas. Slunce pálilo jak ďas, a tak o dalším programu nebyl pochyb. U rybníka jsme nafoukli rafty a nalodili se. Řádění ve vodě nás vyčerpalo, že jsme málem nezvládli dopádlovat zpět na břeh proti větru. Rozešli jsme se domů, ale tím čtvrteční program ještě neskončil. V 19.00 byl pro odvážné sraz u klubovny. Zahráli jsme nějaké hry, opekli buřta na večeři a večer dali za vděk odpočinku u animáku Megamysl. Spát se šlo brzy, abychom byli fit na další den.
Ani jsme se nenadáli a byl tu pátek, závěrečný den. Do oběda jsme pokořili Výhon i s rozhlednou. Poslední chvíle jsme si zpříjemnili hrami v lesoparku. V 16.00 jsme se rozloučili, popřáli si hezký zbytek prázdnin a po příjemně stráveném týdnu se rozešli domů. Velký dík patří paní Suchánové, kuchařce ze školky, která pro nás po celý týden připravovala vynikající svačinky i obědy.

Petr Tesař
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2016
  • 252 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Aktivní od

16. srpna 2012

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama