Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Postavení říjnového svátku v kalendáři bylo tento rok pro nás velmi příznivé, a proto jsme mohli vyrazit na podzimní výlet na dlouhých pět dní.
Sraz účastníků byl v pátek 24. října a jako obvykle jsme se sešli u klubovny Táborníků. Zde jsme naložili všechen materiál, zavazadla, děti i vedoucí a vyrazili směr Adršpach za novými zážitky. První zádrhel na naší cestě přišel v Brně. Právě vrcholila páteční dopravní špička a my se přes ni museli pomalu proploužit. Několik desítek minut strávených v autobuse navíc nepotěšilo nikoho z nás. Zbytek cesty proběhl bez problémů i díky tomu, že kinedrily měli stoprocentní úspěšnost. Po deváté hodině jsme konečně uviděli ceduli s nápisem Lachov a za pár minut jsme již stěhovali všechny lidi a věci do chaty.
První výletové ráno nebylo potřeba většinu dětí budit. Plny energie, ještě z domova, byly vzhůru dávno před budíčkem a nemohly se dočkat výletu do Teplických skal, který nás ten den čekal. Ke vstupu do skalního města nás svezl autobus. Po zaplacení vstupu jsme se vnořili mezi skalní masívy. S trochou fantazie jsme si v každém z nich mohli představit víc, než jen obyčejný pískovec. Největší sobotní výzvou byl výstup na skalní vyhlídku zvanou hrad Třmen. Překonat jsme museli nejen tři sta schodů, ale někteří i sami sebe. Jelikož v posledním úseku se schody proměnily v příkrý žebřík, jehož konec se tyčil vysoko v nedohlednu na skalním vrcholu. Odměnou pro všechny odvážné byl okouzlující výhled na celé Teplické skalní město. Večer na chatě si děti krátily programem z produkce vedoucích družin Laněk a Včelek.
Třetí den nás ráno probudilo sluníčko, což slibovalo krásné počasí na výlet do Adršpašského skalního města. Túru jsme zahájili procházkou kolem malebného Adršpašského jezera, které tu zbylo po bývalém kamenolomu. Poté jsme se již mohli vnořit do skalního města. Cesta vedla nahoru, dolů, přes schody, žebříky a i těmi nejužšími skalními soutěskami. Na každém kroku jsme mohli vidět nejrůznější skalní útvary jako homole cukru, milenci či asi nejznámější starosta se starostkou. Po obejití celého města jsme se uvelebili na břehu jezera a užívali si posledních slunečních paprsků. Celý nedělní výlet jsme zakončili výšlapem na Křížový vrh a procházkou po okolí. O večerní pohodu na chatě se postarali kuchaři dobrým jídlem a zábavu si vzali na starost naši praktikanti a vedoucí od Medvědů.
V pondělí se již výlet chýlil ke konci a nám ještě zbývaly dvě velice zajímavé skalní oblasti z CHKO Broumovsko a to Ostaš a Broumovské stěny. Nejprve jsme vyrazili na Ostaš, který je znám svým skalním bludištěm. Systém schodišť a úzkých skalních průlezů, ve kterém by se dalo snadno ztratit nebýt četného turistického značení. Po vydatné svačině pod skalním bludištěm jsme se přesunuli autobusem do NPR Broumovské stěny. Autobus nás vysadil nedaleko chaty Hvězda, pojmenované podle tvaru svého půdorysu. Odtud jsme se vyšplhali do Supího hnízda, což je vyhlídka vysoko na skalním vrcholu připomínající svým tvarem hnízdo. Náš další postup pak vedl po červené a žluté značce, která nás zavedla až do Slavného, kde na nás čekal autobus. Po příjezdu na chatu dostali děti volno na odpočinek a až večer si zahráli pár her a soutěží od vedoucích Vlčat a Kamzíků.
Poslední den se již od rána nesl ve znamení balení a úklidu chaty. Venku opět řádilo sluníčko, jež během chvíle rozpustilo všechnu jinovatku, která do té doby zahalovala okolní louky do bílého závoje. A proto děti, a část vedoucích, vyrazili na vycházku po přilehlých pastvinách. Všem nám brzy vyhládlo a tak jsme si pospíšili zpět na chatu na oběd. Po jídle jsme dobalili posledních pár věcí a společným fotem před chatou jsme se s ní rozloučili. Autobus nás odvážel směr Rychnov nad Kněžnou, kde v místním akvaparku byla poslední zastávka našeho výletu. Řádění v bazénech a na tobogánu rozehnalo chmury z končícího výletu a domů jsme vyrazili dobře naladěni. Vjezd do Hrušovan se, hlavně u mladších dětí, neobešel bez skandovaného "už jsme doma" a za pár chvil jsme již spatřili čekající rodiče a naši klubovnu…
Petr Tesař
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Postavení říjnového svátku v kalendáři bylo tento rok pro nás velmi příznivé, a proto jsme mohli vyrazit na podzimní výlet na dlouhých pět dní.
Sraz účastníků byl v pátek 24. října a jako obvykle jsme se sešli u klubovny Táborníků. Zde jsme naložili všechen materiál, zavazadla, děti i vedoucí a vyrazili směr Adršpach za novými zážitky. První zádrhel na naší cestě přišel v Brně. Právě vrcholila páteční dopravní špička a my se přes ni museli pomalu proploužit. Několik desítek minut strávených v autobuse navíc nepotěšilo nikoho z nás. Zbytek cesty proběhl bez problémů i díky tomu, že kinedrily měli stoprocentní úspěšnost. Po deváté hodině jsme konečně uviděli ceduli s nápisem Lachov a za pár minut jsme již stěhovali všechny lidi a věci do chaty.
První výletové ráno nebylo potřeba většinu dětí budit. Plny energie, ještě z domova, byly vzhůru dávno před budíčkem a nemohly se dočkat výletu do Teplických skal, který nás ten den čekal. Ke vstupu do skalního města nás svezl autobus. Po zaplacení vstupu jsme se vnořili mezi skalní masívy. S trochou fantazie jsme si v každém z nich mohli představit víc, než jen obyčejný pískovec. Největší sobotní výzvou byl výstup na skalní vyhlídku zvanou hrad Třmen. Překonat jsme museli nejen tři sta schodů, ale někteří i sami sebe. Jelikož v posledním úseku se schody proměnily v příkrý žebřík, jehož konec se tyčil vysoko v nedohlednu na skalním vrcholu. Odměnou pro všechny odvážné byl okouzlující výhled na celé Teplické skalní město. Večer na chatě si děti krátily programem z produkce vedoucích družin Laněk a Včelek.
Třetí den nás ráno probudilo sluníčko, což slibovalo krásné počasí na výlet do Adršpašského skalního města. Túru jsme zahájili procházkou kolem malebného Adršpašského jezera, které tu zbylo po bývalém kamenolomu. Poté jsme se již mohli vnořit do skalního města. Cesta vedla nahoru, dolů, přes schody, žebříky a i těmi nejužšími skalními soutěskami. Na každém kroku jsme mohli vidět nejrůznější skalní útvary jako homole cukru, milenci či asi nejznámější starosta se starostkou. Po obejití celého města jsme se uvelebili na břehu jezera a užívali si posledních slunečních paprsků. Celý nedělní výlet jsme zakončili výšlapem na Křížový vrh a procházkou po okolí. O večerní pohodu na chatě se postarali kuchaři dobrým jídlem a zábavu si vzali na starost naši praktikanti a vedoucí od Medvědů.
V pondělí se již výlet chýlil ke konci a nám ještě zbývaly dvě velice zajímavé skalní oblasti z CHKO Broumovsko a to Ostaš a Broumovské stěny. Nejprve jsme vyrazili na Ostaš, který je znám svým skalním bludištěm. Systém schodišť a úzkých skalních průlezů, ve kterém by se dalo snadno ztratit nebýt četného turistického značení. Po vydatné svačině pod skalním bludištěm jsme se přesunuli autobusem do NPR Broumovské stěny. Autobus nás vysadil nedaleko chaty Hvězda, pojmenované podle tvaru svého půdorysu. Odtud jsme se vyšplhali do Supího hnízda, což je vyhlídka vysoko na skalním vrcholu připomínající svým tvarem hnízdo. Náš další postup pak vedl po červené a žluté značce, která nás zavedla až do Slavného, kde na nás čekal autobus. Po příjezdu na chatu dostali děti volno na odpočinek a až večer si zahráli pár her a soutěží od vedoucích Vlčat a Kamzíků.
Poslední den se již od rána nesl ve znamení balení a úklidu chaty. Venku opět řádilo sluníčko, jež během chvíle rozpustilo všechnu jinovatku, která do té doby zahalovala okolní louky do bílého závoje. A proto děti, a část vedoucích, vyrazili na vycházku po přilehlých pastvinách. Všem nám brzy vyhládlo a tak jsme si pospíšili zpět na chatu na oběd. Po jídle jsme dobalili posledních pár věcí a společným fotem před chatou jsme se s ní rozloučili. Autobus nás odvážel směr Rychnov nad Kněžnou, kde v místním akvaparku byla poslední zastávka našeho výletu. Řádění v bazénech a na tobogánu rozehnalo chmury z končícího výletu a domů jsme vyrazili dobře naladěni. Vjezd do Hrušovan se, hlavně u mladších dětí, neobešel bez skandovaného "už jsme doma" a za pár chvil jsme již spatřili čekající rodiče a naši klubovnu…
Petr Tesař
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
1 komentář
Letos jsme se opět zúčastnili sokolského závodu všestrannosti. Pořadatelem byl sokol Třebíč, naše cesty tedy nebyla daleká.
Na místo jsme dorazili v pátek pozdě odpoledne a už na nás číhaly dešťové mraky. Předpověď nezněla vůbec přívětivě, nicméně stany jsme stihli postavit včas a následnou bouřku jsme už přečkali v nich. Ještě v pátek večer byla pro děti připravena zajímavá noční hra - vyluštit známá česká přísloví, která byla zašifrována do obrázků. Pokud by si nevěděli rady, nápovědu mohli nalézt v nedalekých Tyršových sadech. Některé překvapil ještě další příval deště a do tábora dorazili značně promoklí.
A protože to do města bylo kousíček, využili jsme akce Noc kostelů a vydali jsme se poznávat noční Třebíč. Naše první kroky vedly na městskou věž, ze které bylo vidět celé město jako na dlani. Poté jsme navštívili ještě přilehlý kostel sv. Martina, ve kterém zrovna probíhal program. Chtěli jsme se podívat i do židovské synagogy a místní baziliky, ale zřejmě jsme přišli pozdě, už bylo všude zavřeno.
V sobotu nás ráno sice probudil déšť, ale netrvalo dlouho, obloha se vyjasnila a závodu bylo přáno. Po snídani proběhl slavnostní nástup, a poté už nic nebránilo zahájení závodu. Vše probíhalo obvykle - hlavní závod se stanovišti a poznáváním zvířat, míst a rostlin, dále v prostoru stadionu testy ze zdravovědy a historie Sokola, KPR, transport raněného a rozdělání ohně. Závod byl delší a náročnější než loni, není tedy divu, že všichni účastníci toho měli odpoledne plné kecky. Abychom si zkrátili dlouhou chvíli čekáním na výsledky, mohli jsme si zastřílet z luku, ze vzduchovky, zaskákat na trampolíně nebo zajezdit na loďkách na řece Jihlavě. My jsme si sedli před stany a užívali chvíle volna u kytary.
Asi v půl sedmé se konečně objevily výsledky a přinesly nám mnoho radosti. Hlídka žactva ve složení Martina Juráková, Eva Krafková, Matěj Rožnovský a náhradník Jáchym Lazar se umístila na 7. místě, což oproti loňsku znamenalo posun o dvě příčky nahoru. Hlídka dorostu ve složení Verča Králová, Štěpán Chalupa a Tomáš Kolegar se umístila na skvělém 4. místě, těsně pod bednou. Tenhle úspěch ještě podtrhli druhým místem v noční hře z předešlého dne.
Večer proběhl tradiční táborák, na kterém zazněly velmi známé písně, a předseda komise PP ještě představil nové projekty, které tento rok startují.
V neděli ráno proběhlo slavnostní vyhlášení jak samotného závodu, tak i dlouhodobé soutěže pobytu v přírodě. Všichni jsme se navzájem rozloučili, pobalili si věci a vyrazili zpět k domovu. Příští rok nás čeká obměna závodníků v jednotlivých kategoriích - letošní žactvo už bude závodit za dorost, v mladší kategorii tak dostanou šanci i mladší.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
V sobotu 24. května se uskutečnil pro děti z Vlčat a Bobrů výlet na Výhon.I přes účast pouze čtyř dětí se výlet vydařil i díky krásnému slučnému počasí.
Náším prvním cílem bylo tábořiště Jestřábka. Zde jsme si pověděli něco o ohních a každý si připravil a zapálil svůj vlastní ohníček. Nakonec jsme všechny spojili a začali opíkat buřty.
Po uklizení tábořiště jsme se vydali prozkoumat studánku Ve velkém hájku. V okolí studánky jsme si zahráli na schovku a pak vyrazili na rozhlednu. Pod rozhlednou si děti krátili volnou chvilku válením sudů. Po dostatečném vyválení jsem se vydali na cestu zpět domů...
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Celoodílový výlet na Pálavu začal v 7:15, srazem na vlakovém nádraží v Hrušovanech u Brna. Rozdělili jsme se na skupinky pro zakoupení lístků a jeli jsme vlakem do Šakvic, kde jsme museli čekat hodinu do příjezdu autobusu. Mezitím si vedoucí připravili šifru (šli jsme ven z čekárny, měli jsme najít zprávu a rozluštit ji), ve které jsme se dozvěděli, že budeme během jara dostávat na oddílových akcích kartičky, ale pouze ti nejšikovnější (tahle jarní hra se vztahuje k táboru) … Téměř každá družina stihla zprávu vyluštit, poslední družina (Bobři ) luštili ještě v autobuse, který nás dovezl do Horních Věstonic. V Horních Věstonicích jsme se vydali do kopce přímo vzhůru na Pálavu. U jedné zatáčky jsme dostali první tajemnou kartičku na tábor, na které bylo napsáno "Alvarez přijde" a vedoucí nám řekli, že si ji máme schovat a neZtratit ji! První část kopce byla velmi namáhavá část celé túry. Druhá část kopce byla méně namáhavá, protože jsme byli už dost vysoko a šli jsme po rovině. Tady jsme podnikly asi nejvíce zastávek na svačení. Chtěli jsme jít na vysílač, ale nakonec kvůli bezpečnosti jsme se tam nevypravili. Dalším pochodem jsme se dostali až na zříceninu Děvičky. První dva z každé družiny dostali druhou kartičku s tajemným Alvarezem. Všichni nadšenci focení neváhali a fotili jako o závod, ale byl tu jeden problém - počasí nám zrovna nepřálo a vítr foukal tak silně, až kamínky ze země nám lítaly kolem očí a škrábaly tváře. Nezdržovali jsme se příliš dlouho. Cestu dolů jsme šli v rychlém tempu. Dole jsem prošli Dolními Věstonicemi a Strachotínem, mezi nimi jsme šli ještě po hrázi ,kde nás málem odfoukl vítr, pak jsme šli už jen kousek cesty k nádraží do Popic. Tam jsme asi 15 minut čekali na vlak, zde nás Káťa svolala a řekla nám, aby si všichni dřepli a zeptala se kdo, má ještě tatranku, kterou jsme dostali ve vlaku od vedoucích. Mělo ji asi jen šest táborníků a ti dostali třetí Alvarezovskou kartičku u Evči
a jeli jsme domů. Moc se to všem líbilo, jenom vítr nebyl na naší straně, ale my jsme se s ním poprali!
Valča Philippi
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Jako každý rok jsme se sešli v sobotu 21. 12. 2013 na myslivecké chatě v Hrušovanech u Brna, abychom si udělali spolu s dětmi Vánoční besídku. Jako vedoucí jsme ani tenhle rok neotáleli, a pro děti si připravili divadelní přestavení, ruskou pohádku Mrazík. I když děti byly natěšené ke stromečku, co jim tábornický Ježíšek nadělil, vydrželi se pečlivě dívat až do úplného konce. Po představení nás už čekalo zpívání koled u stromečku a rozdávání dárku, které pro sebe navzájem vyráběly jednotlivé družiny. Jen o děti dostaly dárky, utíkaly do myslivny si je rozbalit, a ukázat ostatním. Jak už to bývá, na Vánoce nesmějí chybět ani tradice, a proto jsme si rozpůlili jablka, našli samé hvězdičky, a ochutnávali vánoční cukroví, které maminky doma upekly. Na konci besídky, děti čekalo malé překvapení formou ohňostroje. Tento večer byl ovšem pod mlhou, ale i tak byl ohňostroj povedený, trochu netradiční, a děti z něj byly nadšené. Pak už táborníčky čekala jen cesta domů, a čekání na toho opravdového Ježíška, co jim asi nadělí doma.
Denča Procházková
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Tradiční mikulášská besídka pro Táborníky z Hrušovan proběhla i letos, a to 4. prosince 2013 v místní Sokolovně.
Dětem jsme přichystali promítání fotek z podzimního výletu z Kralického Sněžníku. Mezi tím jsme si zazpívali pár písniček (nejen z tábora), a vyčkávali jsme na příchod Mikuláše a jeho doprovodu.
Jakmile jsme zaslechli řinkot řetězů, všichni jsme zpozorněli, a věnovali pozornost vzácné návštěvě.
Mikuláš měl s sebou krásného anděla, a dva strašidelné čerty. Některé děti při pohledu na ty dva přešly i roupy.
Následně Mikuláš četl jména dětí, které po skupinkách chodily k němu dopředu. Z knihy hříchů vyčetl, zda jsou děti hodné, nebo jestli zlobí. K vyproštění ze spárů pekel museli zazpívat písničku, říci básničku, anebo třeba vtip. Za odměnu pak dostaly balíček sladkostí od anděla a museli slíbit, že se příští rok polepší.
U výstupu některých dětí jsme se hodně pobavili, a na závěr besídky, jim z balíčku zbyla sotva půlka.
Nakonec jsme odcházeli domů ve stejném počtu, a čerti odcházeli s nepořízenou.
Doufáme, že se dětem besídka líbila a příští rok se sejdeme opět v tak hojném počtu.

Eliška Kelblová
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Poslední celooddílová schůzka se uskutečnila 21. června 2013, v den letního slunovratu, kdy je den nejdelší v roce a noc naopak nejkratší. Rozhodli jsme se využít červnového teplého počasí a tuhle jedinečnou noc strávit venku pod širákem, na hřišti u rybníka, na Wembley.
Schůzka probíhala výborně. S dětmi jsme se sešli v klubovně a po chvíli jsme vyrazili na hřiště. Pro děti byla nachystána spousta nových her. Zahráli jsme si třeba pexeso, přičemž místo kartiček byly samotné děti a po vyvolání předvedli vylosovanou činnost. Dále si děti užily hru, při které musely seřadit pomíchané květináče vzestupně podle čísel, ty však byly skryté zevnitř na dně, takže bylo potřeba je otočit. Nachystané byly také závodivé hry pro jednotlivé družiny.
Hry ale nebyly všechno, co jsme ten večer prožili. To největší dobrodružství mělo teprve přijít. Ještě před tím, než se úplně setmělo, jsme rozdělali oheň a opekli jsme si špekáčky, abychom po hrách utišili hladová bříška. A nebyl by to tábornický večer, kdybychom si při kytaře nezazpívali pár písniček. Několik vedoucích hráblo do strun a hřištěm se rozezněly táborové písně.
Později už ale byl čas zalézt do spacáků a pořádně se vyspat, byť pro některé to bylo vůbec první spaní pod širým nebem. Jen vedoucí byli trochu nervózní z předpovědi počasí, která nebyla úplně příznivá, nicméně zatím se nic nedělo. To až po chvíli začaly z nebe padat první dešťové kapky. To už uprostřed hřiště stál napůl postavený velký stan, zvaný bažina. Když déšť zesílil a stany a plachty, kterými děti byly přikryté, nestačily, přestěhovali jsme je se všemi věcmi dovnitř. Počasí se bohužel umoudřit nehodlalo, a proto krátce po půlnoci nám nezbylo nic jiného, než děti evakuovat do klubovny. Velmi vhod přišla i pomoc maminky jedné naší tábornice, děti byly přestěhovány do klubovny během několika minut. Tam už nic nebránilo tomu, aby se v suchu vyspaly.
I když se tahle schůzka úplně nevyvedla vinou špatného počasí, věřím, že pro děti to bylo velké dobrodružství, které jim zůstane v paměti. A snad příště budeme moci venku zůstat až do rána.
Eva Burianová

Bohužel největší dobrodružství této "přespávací" celooddílovky není zachyceno (čti: byl takovej slejvák, že jsme nevěděli co dřív, natož fotit!!). Pro připomenutí - tato celoodílovka se konala na Wembley, v plánu bylo na něm i přespat do druhého dne, nejprve se po zalehnutí dětí ozývaly mohutné blesky, proto vedoucí postavili bažinu "kdyby náhodou", poté se řádně rozpršelo a děti se stěhovaly do bažiny, chaos, moc dětí, malá bažina, vedoucí staví po bocích přístřešky a děti opět ulehávají, další příval mohutného deště, moc vody, evakuace osazenstva do klubovny....Ps. celkově velmi vydařené :) Katka
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
rok 2013
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Děkujeme všem, kteří se zúčastnili Tří králové sbírky, při které se v naši obci vybralo od občanů Hrušovan u Brna 47.002,- korun a bylo předáno oblastní charitě Rajhrad.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Již se stalo tradicí, že několikrát do roka pořádáme, pro děti z oddílu, celooddílovou schůzku. Letos se do našich řad přihlásilo spoustu dětí, a proto jsme z kapacitních důvodů museli pro tuto akci využít prostor malého a velkého sálu sokolovny.
Pro děti byl připraven program v podobě mezidružinového pětiboje. Navíc si děti mezi jednotlivými disciplínami zazpívaly s kytarou táborové písně. První disciplína byla „zahřívačka“. Na děti čekalo několik otázek, které prověřili jejich znalosti a bystrost. Poté následovaly závody Formule 1. Každý závodník představoval závodní monopost, po oběhnutí jednoho závodního okruhu zajel do boxu, kde došlo k přezutí pneumatik a doplnění paliva. Po absolvování pit-stopu vyrazil závodník do druhého okruhu. Po jeho dokončení vyrazilo na trať další dítě. Třetí a čtvrtou disciplínou bylo skládání skládačky družinového zvířete a stavba věže z dřevěných kostiček. Úkoly to nebyly vůbec snadné, ale nakonec se dětem podařily a k vidění bylo několik opravdu vysokých staveb z kostiček. Na závěr pětiboje si děti vyzkoušely sběr vzácných bobulí v podobě plastových míčků.
Družiny se umístily v následujícím pořadí. Laňky, Kamzíci, Včelky, Bobři a Vlčata. Na tři nejlepší družiny čekala zaslouženě sladká odměna.
Petr Tesař
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
foto: Fráňa

Na každoroční podzimní výlet jsme se letos vypravili do Jeseníků pod Králický sněžník. Vyrazili jsme v sobotu 26. listopadu ráno od klubovny. Měli jsme před sebou dlouhou cestu a spoustu dobrodružství. Zvykem bývá, že už po cestě na výlet navštívíme nějaké zajímavosti a nejinak tomu bylo letos. První zastávka byla na hradě ve Šternberku. Absolvovali jsme prohlídku, a poté jsme na dvoře hradu vytvořili první společné foto. Naše druhé zastavení bylo v Pradědově galerii vyřezávaných soch v Jiříkově. Autor pan Halouzka se může pyšnit spoustou soch, včetně betlému v životní velikosti. Děti si mohly na sochy sedat a v zahradě bylo několik kolotočů, dokonce i pro dospělé! Na závěr jsme si udělali malou vycházku kolem Rešovských vodopádů na říčce Huntavě. Potom už jsme uháněli na chatu ve vesničce Kunčice. Hned první večer nesměly chybět hry ve společenské místnosti a zpívání s kytarami.
Na druhý den už jsme měli naplánovaný výšlap. Autobusem jsme se nechali převézt do vesnice Branné. Odtud jsme vyrazili na okruh naučné stezky Pasák. Po chvíli stoupání do kopce nám byl odměnou pohled na obrovský břidlicový útvar. Pokračovali jsme dál po hřebeni a na nedaleké pastvině jsme si dopřáli první svačinu. Abychom se včas stihli vrátit na chatu, zkratkou jsme se vrátili do Branné a dál pokračovali po jiné značce. Cestou jsme viděli několik objektů válečného opevnění z doby před 2. světovou válkou. Některé tzv. řopíky byly i otevřené a děti se podívali dovnitř. Na chatu jsme se vrátili včas, abychom stihli oběd a vyrazili do Velkých Losin, kde jsme měli objednanou noční prohlídku zámku. Všichni vybaveni baterkami jsme se těšili na nevšední zážitek. Bylo to úplně jiné, než ve dne, hlavně když právě Losiny jsou proslaveny čarodějnickými procesy ze 17. století.
V pondělí nás čekal nejnáročnější výstup - na samotný Králický sněžník, přezdívaný střecha Evropy. Taky je to místo, kde se setkávají tři povodí, a to Moravy, Labe a Odry. Výstup to byl náročný, zejména ze začátku. Zvolili jsme si cestu po státní hranici s Polskem, přímo vzhůru do kopce. Další zatěžkávací zkouška přišla v místech, kde už nerostly stromy. Foukal zde neuvěřitelně silný vítr, který nás provázel až na vrchol Králičáku. Naštěstí nám to žádné z dětí ani vedoucích neodválo a mohli jsme se kochat výhledem na Polsko i naše Jeseníky. Na autobus jsme to potom vzali trochu oklikou a dorazili jsme k němu až za tmy. Večer na chatě jsme zase zpívali, tentokrát kromě kytar zněl i klavír, na který hrál Štěpán.
V úterý už nás čekalo jen smutné balení a odjezd domů. Abychom to ale trochu oddálili, vyšli jsme si ještě před obědem ven a zahráli jsme si na hřišti různé míčové a běhací hry. Někteří se jen tak prošli po Kunčících. Ještě to ale stále nebylo všechno. Když jsme vše pobalili a naložili, věděli jsme, že nejedeme rovnou domů. Už se trochu stalo tradicí, že cestou zpět zastavíme u nějakého aquaparku a jdeme se vykoupat. Letos padla volba na Olomoucký bazén. Po koupání už jsme všichni byli tak unavení, že jsme v autobuse do jednoho usnuli. U klubovny na většinu čekali rodiče a odvedli si děti domů. Výlet jsme prožili s úsměvem na rtech a výbornou náladou.
Eva Burianová
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
pletení košíků
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis

Nebyla nalezena žádná alba.

Aktivní od

16. srpna 2012

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama