tabornici-hrusovany 

Táborníci Hrušovany u Brna www.tabornicihub.cz
137 alb 18 700 zobrazení 5 fanoušků
reklama
55 fotek, 29.12.2015, 116 zobrazení, přidat komentář
Ke zkrácení dlouhých vánočních prázdnin bylo pro děti hrušovanských Táborníků přichystáno na úterý 29. prosince 2015 sportovní odpoledne.
Děti se sešly před jednou hodinou na sportovním areálu a čekaly na slavnostní zahájení nástupem. Nedorazily sice v hojném počtu, ale i ve čtrnácti dětech si všechny připravené sportovní hry náramně užily. Zábava však nezaujala jen tábornické děti, ale i maminky a sourozence, kteří je na sportovní odpoledne doprovodili.
V rámci tříhodinového programu se děti zahřály při klasické honičce ve dvojicích, po které následovala rozcvička. Rozehřátí a rozcvičení se mohly vrhnout na zábavné hry, kterými byly například pohádková honička, kachní vybíjená či želvičky.
Před odbitím čtvrté hodiny se děti celé unavené společně rozloučily pokřikem a s pocitem příjemně stráveného odpoledne se rozutekly do svých domovů.
Petr Schimmerle a Katka Šnajnarová
96 fotek, 19.12.2015, 118 zobrazení, přidat komentář
92 fotek, červen 2013, 70 zobrazení, přidat komentář
157 fotek, 3.12.2015, 87 zobrazení, přidat komentář
Dne 3.12.2015 proběhla na sokolovně Mikulášská besídka.Dětem jsme promítli fotky z Tábornické fotosoutěže od dětí a vedoucích. Potom se vybraly tři nejvtipnější fotky a děti, které se umístily, byly odměněny hodnotnými cenami. Mezi tím jsme si zazpívali pár písniček a čekali jsme na příchod Mikuláše, anděla a čerta. Najednou po chvilce začal bušit čert na dveře a děti ztichly. Následně přišel Mikuláš, čert a andělé. Z čerta i těm největším zlobivcům naskočila husí kůže. Poté Mikuláš začal číst jména dětí z ‘‘Knihy hříšníků‘‘ a děti chodily po skupinkách k Mikulášovi dopředu. Z knihy vyčetl, zda je dítě hodné, zlé i jestli je snaživé či ne. Aby si děti zasloužily nějaký ten balíček se sladkostmi od andělů, musely zarecitovat nějakou básničku nebo zazpívat písničku a slíbit, že budou hodné. Starší kluci měli za úkol udělat pár dřepů nebo kliků. Jen co andělé rozdaly balíčky, většina dětí už je měla skoro celé snězené. I když bylo hodně adeptů na odnesení do pekla čertem, zůstali jsme v plném počtu. Doufáme, že se dětem besídka líbila a příští rok se zase všichni sejdeme.

Evča Krafková
41 fotek, 24.10.2015, 82 zobrazení, přidat komentář
24. října se Táborníci vydali na jednodenní výlet. Tentokrát jsme zavítali do okolí Tišnova. V tuto sobotu jsme v 8 hodin odjeli vstříc dobrodružství. Vlak nás zavezl kousek od Tišnova do Dolních Louček. Když jsme vystoupili, vydali jsme se rovnou za nosem. Naše trať byla jasná – směr Tišnov. Byla zima, ale my jsme na to byli připraveni. Rukavice, šály a čepice nás hřály po celou cestu. Veselá nálada nás doprovázela celý den a cestu jsme doladili různými písněmi. Jediná hra, která se hrála, ovšem po celý výlet, neměla specifický název, ale hrála se tak, že děti i vedoucí nesměli říkat sprostá slova a číslovky. Všichni dostali 10 papírků a za každé zakázané slovo jeden papírek odevzdali.
Trasa vedla zpočátku podél řeky Loučky. Narazili jsme tu i na známý železniční most. Pod horou Květnice nás čekala výborná svačina. Nasvačeni a s plnými silami jsme se s radostí vydali dál. Čekal nás největší výstup na vyhlídku. Kopec k ní nás zmohl. Výhled na celé okolí Tišnova byl však k nezaplacení. Udělalo se pár fotek, malá přestávka a pomalu se šlo dolů směr Tišnov. Všechny děti i vedoucí byli už unavení a těšili se, až budou doma. Před námi byl ještě kus cesty, ale uběhlo to rychle jako voda. Po cestě dolů nás čekala ještě jedna malá zastávka, na které děti dojedly poslední kousky své svačinky. Když už jsme konečně došli na vlakové nádraží v Tišnově, děti pomalu skákaly radostí, že už budou konečně v teple ve vlaku. To ale netušily, že na nás čeká ještě jedno menší dobrodružství. V Modřicích jsme museli přestoupit na náhradní dopravu a tak se náš výlet ještě prodloužil. Nakonec se všichni dostali zdraví a živí domů.
Martina Juráková
44 fotek, 7.11.2015, 45 zobrazení, přidat komentář
V sobotu 7. listopadu se uskutečnila již tradiční Drakiáda pořádaná oddílem Táborníci Hrušovany u Brna. Stejně jako v letech minulých bylo cílem akce užít si pěkné podzimní počasí a rozdat sladké odměny vítězům soutěží o nejkrásnějšího vyrobeného a nejlépe létajícího draka.
Nejprve byla vyhodnocena soutěž o nejhezčího ručně vyrobeného draka, kde se na bronzovém místě umístil Jirka Dratva a Vojta Vintrlík. Na stříbrném místě se umístila družina Bobři a zlaté místo s nejhezčím drakem obsadila družina Medvědi. Druhou hodnocenou aktivitou měla být soutěž o nejlépe létajícího draka, která se ovšem kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám nakonec nekonala.
Rádi bychom všem účastníkům poděkovali za účast a přejeme hodně zdaru při výrobě draka na další ročník Drakiády!
Marek Doležal
41 fotek, leden 2013 až prosinec 2015, 93 zobrazení, přidat komentář
190 fotek, září 2015, 165 zobrazení, přidat komentář
114 fotek, září 2015, 423 zobrazení, přidat komentář
Letošní termín tradičního podzimního výletu byl posunut na září a tak jsme děti přihláškami vybavili rovnou na zahajovací schůzce Táborníků a mohli v pátek 25. září 2015 vyrazit vstříc Hrubému Jeseníku – pohoří pyšnícímu se druhým nejvyšším vrcholem v České republice. Ano, řeč je o hoře Praděd dosahující výšky 1.492 m n.m., ale nejprve od začátku...

Páteční výletní den byl věnován přesunu autobusem z Hrušovan do Dolní Moravice, Nové Vsi, do chaty Slunečná. To nejlepší nás ale teprve čekalo.

Sobotní počasí se netvářilo přívětivě, mlha a déšť vyloučily plánovanou trasu údolím Bílé Opavy na Ovčárnu. A tak jsme zvolili jiný, a jak se později ukázalo, neméně zábavný program, a to výlet na hrad Sovinec. Štěstí totiž stálo na naší straně, když právě v těchto dnech na hradě probíhal zábavní program jménem Past na medvěda. Vedle prohlídky nejrozsáhlejšího hradního komplexu v okrese Bruntál si děti užily šermířská představení PIRÁTI a TORTURA, při kterém si nejrůznější mučivé praktiky vyzkoušela i naše Magda. Mladší děti spíše zaujaly pohádky doprovázené zpěvem a loutkovým divadlem, při kterých si samy mohly zahrát nejrůznější role. Na vlastní kůži si někteří z nás vyzkoušeli i krmení dravců, ostatním to však nemuselo být líto, protože pohladit si káně a puštíka mohl každý. V čase mezi jednotlivými programy jsme vystoupali na věž hradu, vyzkoušeli jsme si i lukostřelbu, navštívili konírny, mučírnu a další. Po několikahodinové návštěvě hradu jsme opět autobusem vyrazili zpět na naši základnu v Nové Vsi, odkud jsme se ještě vydali na blízkou rozhlednu a vystoupali až na její samotný vrchol, na kterém se nám naskytl krásný výhled na celý Hrubý Jeseník, ale i na Beskydy. Zpáteční cestu jsme si pro větší dobrodružství vyzkoušeli nadvakrát, když napoprvé se naše zamýšlená cesta znelíbila místnímu hospodáři a jeho stádu krav. Napodruhé jsme ale trefili správně a za soumraku dorazili do chaty. Večerní program byl ještě před ulehnutím zpestřen zpíváním písní a hrami. Víc už jsme toho ale nestihli.

Nedělní ranní počasí vypadalo přívětivě, a tak byl plán jasný. Cílem je Ovčárna! Autobus nás vyvezl až do Karlovy Studánky, odkud jsme po společném fotografování u jedné z místních skvostných horských architektur vyrazili podél Bílé Opavy směrem vzhůru. Stejný plán jako my ale měly i další davy turistů, takže na úzkých cestičkách, můstcích a žebřících podél krásné bystřiny plné vodopádů bylo místy dosti plno. Nás to ale nemohlo odradit, a tak jsme stoupali výš a výš s každým kilometrem krásnější a krásnější přírodou. Zdatnější jedinci se pak na Ovčárně nespokojili s tímto výsledkem a pokračovali dále (a výše) až na malebnou horu Praděd známou také svou rozhlednou na vrcholu. Tu však zahalila během chvíle mlha, a tak bylo nutné se spokojit pouze s výhledem z vrcholu hory. I tak to stálo za to! Zpáteční cesta Velkou kotlinou byla specifická nejenom vzhledem, ale i původem této soutěsky. Vznikla totiž působením ledovcového karu a její ráz je dodnes zachováván častými sněhovými lavinami. Síly nám ubývaly a únava nás přemáhala tak, že jsme byli všichni rádi, když jsme došli až do Karlova pod Pradědem, kde na nás již čekal autobus. Po náloži večeře jsme na chatě zahráli pár písní a her a rozutekli se do postelí za svitu úchvatného měsíce. Nutno dodat, že jeho jas a blížící se zatmění nedopřály všem klidný spánek. V noci ještě největší zvědavci vyběhli ven pozorovat úplné zatmění Měsíce a pak už alou na kutě.

Pondělní den se nesl v duchu úklidu a balení a očekávané návštěvy tolik oblíbeného aquaparku. Tentokrát jsme navštívili ten olomoucký se spoustou masážních trysek, vodních chrličů, děl, kanálem s protiproudem. To by ale nebyly děti, aby se jim nejvíce nezalíbilo na tobogánu a „space ball“ a těm nejmenším samozřejmě na široké skluzavce. Po pořádném vymáchání už nás volal domov. A tak jsme naposledy nasedli do autobusu a očekávali obraz hrušovanské klubovny a našich rodin, které netrpělivě čekaly na to, až jim s radostí oznámíme, že i letošní výlet se velice vydařil, a že plní dojmů z nových zážitků, prožitých dobrodružství a nádherných vzpomínek se těšíme na další akci, kterou si vedoucí Táborníků pro děti připraví.

Kateřina Šnajnarová
176 fotek, květen 2015, 133 zobrazení, přidat komentář
ZZZ Úpice 2015
ZZZ neboli Závod zálesácké zdatnosti je celostátní závod pod patronátem České obce sokolské, do něhož se kvalifikují pouze vítězové župních přeborů. Z našeho oddílu se dále probojovalo družstvo žactva i dorostu. A proto jsme v pátek 22. května vyrazili směr Úpice, do malebného Podkrkonoší, reprezentovat nejen náš oddíl ale i celou župu Jana Máchala.
V pátek po druhé hodině jsme již seděli ve vlaku ve složení Kika Sadloňová, Julča Weisová, Jáchym Lazar a Valča Philippi za mladší, Marťa Juráková a Evča Krafková spolu s Dominikem Vangelem za starší a jako doprovod Petr Tesař. Po ose Brno - Pardubice - Hradec Králové - Malé Svatoňovice jsme se dostali až do Úpice, konkrétně do autokempu Radeč. Po příjezdu jsme vyfasovali stravenky na jídlo na celý víkend, seznámili se s kempem a vybrali vhodné místo pro rozložení našich stanů. Večer proběhlo losování startovních čísel. Pro mladší jsem vytáhl jedničku s pro starší rovných dvacet. Když se začalo stmívat, svolali si vedoucí závodu všechny hlídky do svahu nad kempem, kde měla proběhnout noční hra. Jednotlivé hlídky vyzbrojené jednou baterkou se vydali na cestu z petrolejek. Po trase získávali písmenka, ze kterých museli složit název místního strašidla, Kulivočky Radečské. A naše mladší družstvo se s úkolem bleskově popasovalo a celou noční hru vyhrálo.
V sobotu již čekal na všechny hlídky hlavní závod. Konečně závodníci mohli prodat svoji několikatýdenní přípravu plnou učení se nejrůznějších obrázků a nácviku uzlů, první pomoci a rozdělávání ohně. Celé zápolení začalo slavnostním nástupem a vztyčením sokolské vlajky. Vlajka vesele plápolala a vše mohlo začít. Hlídky se podle startovních čísel vydávali na trať, pro žactvo šest a pro dorost osm kilometrů dlouhou. Na trase závodníci zdolávali jednotlivá stanoviště. Poznávání stromů, rostlin, souhvězdí, památek a mapových značek, ale i uzly, morseovku, hod na cíl, lanové překážky či odhad vzdálenosti. Přímo v kempu bylo připraveno přepalování provázku, předvádění KPR na figuríně a testy z historie Sokola a ze zdravovědy. Odpoledne po skončení závodu bylo vyplněno výletem do nedaleké hvězdárny. Obloha se pozorovat nedala kvůli oblačnosti, ale i tak jsme se dozvěděli mnoho zajímavého. Před večeří se kolem informační nástěnky seběhl dav lidí, což značilo, že byly zveřejněny výsledky. Starší se umístili devátí ze dvanácti hlídek, mladší pátí z desíti a náhradnice Valča, která vytvořila hlídku s dalšími náhradníky, se umístila ještě o příčku výše.
V neděli ráno nabralo vše rychlý spád. Po slavnostním nástupu, kde byly oficiálně vyhlášeny výsledky a předány ceny, mezi nimi i putovní sekery pro vítěze, začali z louky mizet stany a kemp se během chvíle vylidnil. My jsme si čekání na odvoz na nádraží krátili s frisbeem a koupelí v bazénku. Vybaveni řízky jsme se vydali na čtyři a půl hodinu dlouhou cestu vlakem zpět domů. Všichni jsme si přivezli hromadu zážitků a zkušeností, které se pokusíme zúročit na příštím klání ZZZ.

Petr Tesař
360 fotek, srpen 2015, 214 zobrazení, přidat komentář
377 fotek, únor 2013, 572 zobrazení, přidat komentář
Za pokladem draka Šmaka
Náš příběh začíná na počátku prázdnin léta 2015. Toho dne, kdy Gandalf sezval trpaslíky a hobity, ze všech končin naší země, na dýchánek do Dna pytle v Hobitíně. Asi sedmdesátka statečných se vydala na cestu do Kraje, země Hobitů. Cesta to byla nebezpečná, jelikož divočina skrývá nejednu nástrahu. I proto jsme se rozdělili na menší skupinky, abychom při pochodu nebyli tak nápadní. Překonat jsme museli širé pláně, hluboké lesy i divoké řeky.
Těsně před naším cílem nás přepadla tlupa skřetů, před kterou jsme se zachránili úprkem do Hobitína. Ve vesnici jsme se ubytovali a čekali, až se objeví tajný symbol označující místo Neočekávaného dýchánku. Za soumraku se rozzářil na dveřích nory a my, oděni do trpasličích stejnokrojů v barvě družiny, mohli vejít. Konečně jsme ho spatřili, Gandalfa Šedého, v celé jeho velikosti. Srdečně nás přivítal a povyprávěl nám příběh o Osamělá hoře. O mocném a bohatém národu trpaslíků, který horu obýval, o královském klenotu Arcikamu i o zkáze, kterou přinesl drak Šmak. V tom vstoupili do nory vůdci trpasličích klanů s písní Osamělé hory na rtech. Gandalf nás pozval na výpravu za osvobozením hory a všichni s bujarým jásotem souhlasili. Poté vždy hobit podepsal smlouvu, stvrzující jeho účast na výpravě. K němu se přidali jednotliví trpaslíci, jenž mu přislíbili svoje služby. Tak postupně vzniklo šest společností, AZGAL, EKRUN, GOROG, LOK, VORKHUL a ZAGAZ, připravených jako jeden muž čelit všem nástrahám cesty a osvobodit království Ereboru od draka Šmaka.
Hned druhého dne započalo naše velké dobrodružství. Ještě před rozbřeskem, se na louce objevili strašliví zlobři a my se s nimi museli utkat. Zachránil nás východ slunce, jehož paprsky zlobry zkameněly. Za soumraku byli nejstarší dvojce z každé družiny vyslány na velkou zkoušku odvahy, síly, obratnosti, odolnosti a bystrosti. Společnými silami úspěšně prošli útrapami a za odměnu od Gandalfa získali pro svoji družinu vlajku a hlavně mapu naší cesty s klíčem od Osamělé hory. Díky mapě jsme věděli kudy kam a tak jsme vyrazili. Během výpravy jsme prošli Roklinkou, kde nám pán Elrond pomohl přečíst měsíční runy na mapě. V temných hlubinách Mlžných hor jsme padli a poté s pomocí Gandalfa uprchli ze skřetího zajetí. Uprostřed noci jsme u řeky hráli proti Glumovi hru na hádanky. Jak jsme se blížili k Osamělé hoře, začalo se nebezpečí stupňovat, skřeti nám byli v patách a nedali nám oddechu. Úkryt jsme nalezli až v domě Medděda, jemuž jsme pomohli vyléčit jeho včely od zákeřného moru. Další naše kroky vedli do Temného hvozdu, plného nejrůznějších stvoření a nestvůr. Snažili jsme se postupovat co nejtišeji, ale obři pavouci nás stejně pochytali a zamotali do kokonů. Jen díky hobitovi, který ostatní osvobodil, mohla naše společnost pokračovat. Prošli jsme i říší Temných elfů a dostali se až do města Esgaroth, z něhož jsme již měli horu na dohled. Uprostřed noci jsme hledali tajný vchod do hory a čekali na správnou chvíli k jeho otevření. Uvnitř podzemní říše jsme spatřili obrovského draka, jak dřímá nad svým pokladem. Ale svojí návštěvou jsme ho rozlítili a ráno napadl náš tábor. Na skolení jsme museli spojit síly všech šesti společností a použít šest černých šípů. Drak byl mrtev a poklad byl náš, ale ne na dlouho. Na náš poklad si dělali zálusk i skřeti, uloupili náš nejcennější drahokam Arcikam. Ale my se nedali, vybojovali jsme si králův klenot zpět a definitivně skřety porazili…
Byl to další tábor plný táborových her, jak bojovek, tak i klidnějších her, které si žádali vytříbenou mysl. Volné chvíle jsme vyplnili mezi družinovými zápoleními a turnaji. V parných dnech, kterých letos bylo opravdu hodně, jsme se chladili hrami s vodou či v řece, stříkáním vody z hasičských proudnic a jednou jsme byli na koupališti v Rouchovanech. K pohodě na táboře přispěli velkým dílem i kuchaři a jejich velmi chutné jídlo. Sedmnáct dní uprostřed lesa, v klidném údolí řeky Rokytné, uteklo jak voda. Každý z nás si z tábora odvezl nejen část pokladu, nějakou tu odměnu či diplom, ale hlavně ranec zážitků s kamarády, na které se ještě dlouho vzpomíná…
996 fotek, červenec 2015, 774 zobrazení, přidat komentář
Za pokladem draka Šmaka
Náš příběh začíná na počátku prázdnin léta 2015. Toho dne, kdy Gandalf sezval trpaslíky a hobity, ze všech končin naší země, na dýchánek do Dna pytle v Hobitíně. Asi sedmdesátka statečných se vydala na cestu do Kraje, země Hobitů. Cesta to byla nebezpečná, jelikož divočina skrývá nejednu nástrahu. I proto jsme se rozdělili na menší skupinky, abychom při pochodu nebyli tak nápadní. Překonat jsme museli širé pláně, hluboké lesy i divoké řeky.
Těsně před naším cílem nás přepadla tlupa skřetů, před kterou jsme se zachránili úprkem do Hobitína. Ve vesnici jsme se ubytovali a čekali, až se objeví tajný symbol označující místo Neočekávaného dýchánku. Za soumraku se rozzářil na dveřích nory a my, oděni do trpasličích stejnokrojů v barvě družiny, mohli vejít. Konečně jsme ho spatřili, Gandalfa Šedého, v celé jeho velikosti. Srdečně nás přivítal a povyprávěl nám příběh o Osamělá hoře. O mocném a bohatém národu trpaslíků, který horu obýval, o královském klenotu Arcikamu i o zkáze, kterou přinesl drak Šmak. V tom vstoupili do nory vůdci trpasličích klanů s písní Osamělé hory na rtech. Gandalf nás pozval na výpravu za osvobozením hory a všichni s bujarým jásotem souhlasili. Poté vždy hobit podepsal smlouvu, stvrzující jeho účast na výpravě. K němu se přidali jednotliví trpaslíci, jenž mu přislíbili svoje služby. Tak postupně vzniklo šest společností, AZGAL, EKRUN, GOROG, LOK, VORKHUL a ZAGAZ, připravených jako jeden muž čelit všem nástrahám cesty a osvobodit království Ereboru od draka Šmaka.
Hned druhého dne započalo naše velké dobrodružství. Ještě před rozbřeskem, se na louce objevili strašliví zlobři a my se s nimi museli utkat. Zachránil nás východ slunce, jehož paprsky zlobry zkameněly. Za soumraku byli nejstarší dvojce z každé družiny vyslány na velkou zkoušku odvahy, síly, obratnosti, odolnosti a bystrosti. Společnými silami úspěšně prošli útrapami a za odměnu od Gandalfa získali pro svoji družinu vlajku a hlavně mapu naší cesty s klíčem od Osamělé hory. Díky mapě jsme věděli kudy kam a tak jsme vyrazili. Během výpravy jsme prošli Roklinkou, kde nám pán Elrond pomohl přečíst měsíční runy na mapě. V temných hlubinách Mlžných hor jsme padli a poté s pomocí Gandalfa uprchli ze skřetího zajetí. Uprostřed noci jsme u řeky hráli proti Glumovi hru na hádanky. Jak jsme se blížili k Osamělé hoře, začalo se nebezpečí stupňovat, skřeti nám byli v patách a nedali nám oddechu. Úkryt jsme nalezli až v domě Medděda, jemuž jsme pomohli vyléčit jeho včely od zákeřného moru. Další naše kroky vedli do Temného hvozdu, plného nejrůznějších stvoření a nestvůr. Snažili jsme se postupovat co nejtišeji, ale obři pavouci nás stejně pochytali a zamotali do kokonů. Jen díky hobitovi, který ostatní osvobodil, mohla naše společnost pokračovat. Prošli jsme i říší Temných elfů a dostali se až do města Esgaroth, z něhož jsme již měli horu na dohled. Uprostřed noci jsme hledali tajný vchod do hory a čekali na správnou chvíli k jeho otevření. Uvnitř podzemní říše jsme spatřili obrovského draka, jak dřímá nad svým pokladem. Ale svojí návštěvou jsme ho rozlítili a ráno napadl náš tábor. Na skolení jsme museli spojit síly všech šesti společností a použít šest černých šípů. Drak byl mrtev a poklad byl náš, ale ne na dlouho. Na náš poklad si dělali zálusk i skřeti, uloupili náš nejcennější drahokam Arcikam. Ale my se nedali, vybojovali jsme si králův klenot zpět a definitivně skřety porazili…
Byl to další tábor plný táborových her, jak bojovek, tak i klidnějších her, které si žádali vytříbenou mysl. Volné chvíle jsme vyplnili mezi družinovými zápoleními a turnaji. V parných dnech, kterých letos bylo opravdu hodně, jsme se chladili hrami s vodou či v řece, stříkáním vody z hasičských proudnic a jednou jsme byli na koupališti v Rouchovanech. K pohodě na táboře přispěli velkým dílem i kuchaři a jejich velmi chutné jídlo. Sedmnáct dní uprostřed lesa, v klidném údolí řeky Rokytné, uteklo jak voda. Každý z nás si z tábora odvezl nejen část pokladu, nějakou tu odměnu či diplom, ale hlavně ranec zážitků s kamarády, na které se ještě dlouho vzpomíná…
101 fotek, 8.5.2015, 122 zobrazení, přidat komentář
123 fotek, 8.5.2015, 121 zobrazení, přidat komentář
41 fotek, 11.4.2015, 159 zobrazení, přidat komentář
Clean up the world!
50 fotek, 28.3.2015, 122 zobrazení, přidat komentář
67 fotek, 16.3.2015, 172 zobrazení, přidat komentář
75 fotek, 14.3.2015, 222 zobrazení, přidat komentář
Výlet Adamov 14. 3. 2015
Jaro už ťukalo na dveře a sluníčko začalo ukazovat svoji sílu. No prostě téměř jarní počasí. To pravé na výlet do přírody, tentokrát do okolí Adamova do části CHKO Moravský Kras.
Avšak posledních pár dní před výletem se počasí pokazilo, a ani předpověď nevěštila nic dobrého. Do poslední chvíle nebylo jisté jestli nás v sobotu ráno nevzbudí déšť a nepřekazí nám výlet. Nestalo se tak. V sobotu ráno nebylo po dešti ani vidu ani slechu, a tak se na nádraží v Hrušovanech sešlo čtyřicetosm táborníků natěšených na den v přírodě, a vyrazili směr Adamov.
Z Adamova jsme se vydali po modré turistické značce. Ta nás provedla údolím kolem Křtinského potoka, který se velkou měrou podílel na formování zdejší krajiny. První naší zastávkou, a to nejen na svačinu, byla Stará Huť. Věž bývalé vysoké pece je volně přístupná a nabízí pohled do útrob pece i pěkný výhled na blízké okolí. Po chvíli dalšího putování jsme narazili na jeskyni Jáchymka. Neváhali jsme ani vteřinu, shodili batohy ze zad, vytasili baterky a vyrazili na průzkum temnoty. Průzkum odhalil nejen že je jeskyně velmi rozlehlá, ale také velké množství pavouků v každé štěrbině či zákoutí a dva opuštěné netopýry. Dále nás modrá vedla kolem Býčí skály, čnící nad stezkou svým majestátem, a pak cesta vystoupala ke Kostelíku. Tato jeskyně svými vysokými dómy připomíná lodě chrámů a kostelů. Odtud také její název. Kousek za Kostelíkem, končilo naše putování po modré a my museli přejít na žlutě značenou stezku.
Žlutá nás měla vyvést z údolí a my museli absolvovat dvou kilometrové stoupání, s převýšením téměř dvěstě výškových metrů. Při výstupu jsme se řádně zahřáli, což nám přišlo vhod, protože začal foukat studený vítr a vzduchem poletoval sníh. Kolem Malé Macochy, která je dnes již zasypána a zbyla po ní jen asi třímetrová prohlubeň, jsme došli do Babic nad Svitavou. Odtud jsme se pustili po zelené a za hustého sněžení jsme se přibližovali k Alexandrově rozhledně. Z vrcholu rozhledny se nám naskytl pohled na mlžný opar nad okolní krajinou, z kterého občas vystupovaly siluety Adamova či kousky krajiny. Po prohlídce jsme se vrátili na zelenou a sestoupili zpět do Adamova. Počasí se nijak nelepšilo tak jsme rychle vyhledali úkryt na vlakové zastávce a počkali na vlak domů.
Petr Tesař
95 fotek, říjen 2014, 125 zobrazení, přidat komentář

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron