tabornici-hrusovany 

Táborníci Hrušovany u Brna www.tabornicihub.cz
137 alb 18 704 zobrazení 5 fanoušků
reklama
60 fotek, 27.12.2016, 76 zobrazení, přidat komentář
V úterý 27.12.2016 se uskutečnilo na areále sportovní dopoledne, tam měli také všichni sraz v 9:30.
Přijít mohli jak děti z oddílu, tak i jejich sourozenci a kamarádi.
Zúčastnilo se celkem 11 dětí.
Pro děti jsme si připravili program plný sportování.
Jen co se děti převlékly, čekala na ně rozcvička na zahřátí.
Poté si děti zahrály plno zábavných her.
Zahrály si například krabí fotbal, vybíjenou a nebo přehazovanou.
Když se děti vydováděly, kolem půl 12 už na ně čekali rodiče a děti se vydaly zpět domů.

Eva Krafková
89 fotek, 17.12.2016, 117 zobrazení, přidat komentář
17.12.2016 se konala jako každoročně vánoční besídka v myslivně. Sešli jsme se před klubovnou a poté se vydali na myslivnu. Po příchodu si děti daly cukroví. Pak už se čekalo na představení připravené vedoucími. Dětem byla předvedena pohádka ,,Sněhurka a sedm trpaslíků‘‘. Po pohádce jsme si udělali pár vánočních zvyků jako třeba krájení jablka a hledaní hvězdičky v něm. Potom jsme se teple oblékli a přesunuli se ven před myslivnu, kde byl krásný, osvětlený vánoční stromeček, pod kterým každá družina našla dárky, které se vyráběly na schůzkách. U stromečku jsme si zazpívali s prskavkami a rozdali si dárečky. Chvilku jsme ještě pobyli v chatě a nakonec jsme počkali na poslední překvapení, a to ohňostroj. Po velkém zážitku jsme se vrátili ke klubovně a rozešli se domů.
Matyáš Pokorný
55 fotek, 3.12.2016, 125 zobrazení, přidat komentář
85 fotek, 2.12.2016, 83 zobrazení, přidat komentář
Dne 2.12.2015 proběhla na sokolovně Mikulášská besídka. Dětem jsme promítly fotky z Tábornické fotosoutěže. Potom se vybraly tři nejvtipnější fotky a děti, které se umístily, byly odměněny hodnotnými cenami. Mezi tím jsme si zazpívali pár písniček a čekali jsme na příchod Mikuláše, anděla a čerta. Najednou po chvilce začal bušit čert na dveře a děti ztichly. Následně přišel Mikuláš, čert a andělé. Z čerta i těm největším zlobivcům naskočila husí kůže. Mikuláš otevřel jeho ,,Knihu hříšníků‘‘ a začal číst. Děti, které přečetl, neochotně předstoupily. Z knihy vyčetl, zda byly děti hodné, zlé i jestli byly snaživé či ne. Aby si děti zasloužily nějaký ten balíček se sladkostmi od andělů, musely zarecitovat nějakou básničku nebo zazpívat písničku a slíbit, že budou hodné. Jen co andělé rozdaly balíčky, většina dětí už je měla skoro celé snězené. I když bylo hodně adeptů na odnesení do pekla čertem, zůstali jsme v plném počtu. Doufáme, že se dětem besídka líbila a příští rok se zase všichni sejdeme.
Matyáš Pokorný
89 fotek, 23.11.2016, 76 zobrazení, přidat komentář
23.11.2016 jsme se všichni sešli před klubovnou a odtud vyrazili na do sokolovny. Tam jsme si zazpívali nějáké tábornické písničky a poté spolu družiny soutěžili v hrách, které nesli tématiku olympiády. Při jedné hře děti otestovaly svou výdrž a při dalších tábornické znalosti nebo svou inteligenci. Ke konci schůzky se spočítaly body a vyhlásily se výsledky. Děti dostaly sladkou odměnu, zazpívaly si ještě písničky a vydaly se domů. Schůzka se vydařila a všichni se těšíme na další společné setkání.
Jimmy Hansgut
42 fotek, 12.11.2016, 78 zobrazení, přidat komentář
V sobotu 12. listopadu jsme se vydali na oddílový jednodenní výlet do okolí Soběšic.
Naše cesta začala v Bílovicích nad Svitavou kam nás dovezl vlak.
Z Bílovického nádraží jsme prvně následovali červenou a pak zelenou turistickou značku.
První zastávku na svačinu jsme udělali u rozcestníku U Luže.
Všude kolem byly popadané hezky barevné listy.
Poté, co jsme se najedli, pokračovali jsme až k rozhledně U Jezírka.
Kolem rozhledny byla naučná stezka, kde jsme si např: zahráli na dendrofon, hledali zvířata ukrytá v okolí informační tabule nebo vyzkoušeli zda více vody pojme upravený nebo přírodní tok a které zásahy člověka na vodních tocích přírodě prospívají a které jí škodí.
U jednoho místa naučné stezky jsme si udělali další větší přestávku a všichni jsme se zase najedli. Jen co všichni měli dojezeno vydali jsme se ještě kousek naučnou stezkou a potom se napojili na cestu, která vedla do Soběšic a taky i k další, větší rozhledně Ostrá horka.
Jelikož nebylo úplně hezky, nebyl z rozhledny až tak velký výhled ale přece jen trochu vidět bylo. U rozhledny jsme ještě udělali společné foto a pak už pokračovali po žluté značce na vlak do brněnských Řečkovic.
Evča Krafková
161 fotek, 17.6.2016, 115 zobrazení, přidat komentář
194 fotek, říjen 2016, 171 zobrazení, přidat komentář
Krkonoše 2k16, aneb dobytí vrcholu republiky!
Když Krkonoše tak minimálně na pět dní, abychom zvládli navštívit co nejvíce, i když jen zlomek z krás národního parku. Tak zněl plán ze začátku září. Ubytování klaplo, přihlášky byly vybrány a téměř šedesátka táborníků vyrazila za dobrodružstvím a výzvou v podobě nejvyššího pohoří v ČR.
První výletové ráno nás probudilo sluníčko. A jelikož to vypadalo na poslední slunečný den výletu, byl plán jasný. Sněžka! Nechali jsme se autobusem hodit do Pece pod Sněžkou. Sedli jsme na lanovku a za necelých pět minut jsme už svačili na Růžové hoře. Se stoupající nadmořskou výškou, se začali objevovat zbytky sněhu, což děti radostně uvítaly. Vystoupat na vrchol nás stálo spoustu sil, ale zvládli jsme to. Odměnou nám byl úžasný výhled na Krkonoše kupa sněhu. Sestup do Obřího sedla probíhal spíš sjezdem než chůzí, jelikož byla pěšina pod sněhem a ledem. Byl to zážitek, včetně pohledu na majestátní vrchol Sněžky, tyčící se nad námi. Dále část vyrazila přes Úpské rašeliniště a přes Luční boudu a druhá část sestoupila Obřím dolem do Pece, kde jsme se nakonec opět všichni shledali.
V pátek na nás čekala Černá hora. Vyrazili jsme přímo z chaty a hned na začátku jsme se rozcvičili na pořádném stoupání, ale za dřevěné chodníčky na rašeliništi to stálo. Čtvrteční sluníčko bylo minulostí, mraky valící se přes návětrnou stranu hory skvěle dokreslovaly ponurou atmosféru rašelinišť. Stačilo se na chvíli zastavit a konec družinky se vám ztratil v mlze. Černohorské chodníčky naštěstí nedovolují uhnout z cesty a zabloudit v močále, a i díky tomu jsme všichni došli zpět do chaty. Velkou atrakcí pro děti byly borůvky, sice již byly mírně nakyslé, ale stačila chvilka a ruky a pusy dětí se nám zbarvili do fialova.
V sobotu jsme se probudili do mrazivého rána a sychravé počasí vydrželo celý den. Vydali jsme se do Špindlerova mlýna. Naším cílem bylo údolí Bílého Labe. A opravdu, na četných peřejích a vodopádech byla voda zbarvena do sněhobíla. Jen škoda, že cesta vede po asfaltce, mnohdy dost vzdálené od říčky a některé přírodní krásy zůstávají skryty. Do Špindlu jsme se vraceli po žluté značce, která vede ve svahu nad údolím. S písničkou na rtu jsme přidali do kroku a za chvíli jsme se už rozhlíželi po náměstí ve Špindlerově Mlýně. Tím však sobotní program neskončil. Přešli jsme k akvaparku při hotelu Bedřichov. Promrzlí z pochodu, jsme s povděkem přijali teplou vodu v bazénu. Vyřádili jsme se na tobogánu a v bazénech, zregenerovali ve výřivce a pod tryskami a příjemně unaveni odjeli zpět na chatu. Večer proběhl jako předchozí večery krom pozdního oběda a večeře i herní večer pro děti. Vrcholem večera bylo premiérové promítání videa z tábora Hobit 2015, které sklidilo velký úspěch přihlížejících.
Poslední ráno bylo trošku smutné, jako každý den odjezdu z podobné akce. Chmury jsme se snažili rozehnat dováděním během balení a drobného úklidu. Přidalo se i sluníčko, které zalilo okolní krajinu a připravilo nám krásné rozloučení s Krkonošským národním parkem.
Petr Tesař
32 fotek, 19.10.2016, 44 zobrazení, přidat komentář
Na třetí říjnový týden, si Káťa s praktikanty Evčou, Matyášem a Jimmym připravili pro družiny napínavou "stezku" uličkami Hrušovan.
Děti po vyluštění úvodní zprávy v klubovně, postupovali ulicemi, kde hledali dle pokynů ve zprávě další indicie, co, kde a jak hledat. Jednou to byl vzkaz za oknem domu, krabička ukryta pod schody či tajná šifra. Tyto nástrahy museli děti postupně překonávat na cestě za Krkavcem až do jedné ze zahrad na okraji Hrušovan. Zde jim Krkavec vylíčil, že začíná celooddílové bodování, jak do něj získat potřebné body a jak se stát nelepším táborníkem oddílu.
Hra to byla super a děti byly moc nadšené. :)
Petr Tesař

---------------

Já, krkavec Munin , se tímto zavazuji, že budu dohlížet na každé dítě z oddílu Táborníků. Ale nejprve musíme zjistit, zda-li jste mého dozoru vůbec hodni. Ve vašem rodném hnízdě naleznete první indícii s tajuplným klíčem. Klíč musíte strážit jako oko v hlavě. Indície vás posune blíže magickému místu, na kterém na vás budu čekat. Po jejím rozluštění budete moci pokračovat na místo, kde si bytosti vašeho typu upravují jejich vlasy. Tam naleznete další indícii, která vás dovede na místo vědění. Zde použijte svoje vlastní vědomosti na rozluštění mé další indície. Ta vás zavede na místo kde si vyzkouším váš zrak. Budete muset najít krabičku v níž se schovává další indície. Moje další zkouška bude zkouška orientace. Pokud v ní uspějete tak se budete moci přesunout k mému dalšímu úkolu. Pokud obstojíte i v něm tak se dostanete tak blízko k tomuhle magickému místo, jak nikdo jiný před vámi. Ovšem cestu se vám bude snažit zastoupit Golem. Stačí mu však říci vámi vyluštěnou šifru a on sám vás zavede k dalšímu bodu, kterým je strom, který za celý svůj život vyplodil jen jeden plod. Pod stromem je ukrytá krabička s poslední indícií, která vás dovede až ke mně. Pokud tohle vše splníte tak budete hodni mého dozoru. Po zbytek vašeho života v hnízdě na vás budu dohlížet, dokud nebudete schopni sami vzlétnout.
Matyáš Pokorný
140 fotek, říjen 2016, 184 zobrazení, přidat komentář
Krkonoše 2k16, aneb dobytí vrcholu republiky!
Když Krkonoše tak minimálně na pět dní, abychom zvládli navštívit co nejvíce, i když jen zlomek z krás národního parku. Tak zněl plán ze začátku září. Ubytování klaplo, přihlášky byly vybrány a téměř šedesátka táborníků vyrazila za dobrodružstvím a výzvou v podobě nejvyššího pohoří v ČR.
První výletové ráno nás probudilo sluníčko. A jelikož to vypadalo na poslední slunečný den výletu, byl plán jasný. Sněžka! Nechali jsme se autobusem hodit do Pece pod Sněžkou. Sedli jsme na lanovku a za necelých pět minut jsme už svačili na Růžové hoře. Se stoupající nadmořskou výškou, se začali objevovat zbytky sněhu, což děti radostně uvítaly. Vystoupat na vrchol nás stálo spoustu sil, ale zvládli jsme to. Odměnou nám byl úžasný výhled na Krkonoše kupa sněhu. Sestup do Obřího sedla probíhal spíš sjezdem než chůzí, jelikož byla pěšina pod sněhem a ledem. Byl to zážitek, včetně pohledu na majestátní vrchol Sněžky, tyčící se nad námi. Dále část vyrazila přes Úpské rašeliniště a přes Luční boudu a druhá část sestoupila Obřím dolem do Pece, kde jsme se nakonec opět všichni shledali.
V pátek na nás čekala Černá hora. Vyrazili jsme přímo z chaty a hned na začátku jsme se rozcvičili na pořádném stoupání, ale za dřevěné chodníčky na rašeliništi to stálo. Čtvrteční sluníčko bylo minulostí, mraky valící se přes návětrnou stranu hory skvěle dokreslovaly ponurou atmosféru rašelinišť. Stačilo se na chvíli zastavit a konec družinky se vám ztratil v mlze. Černohorské chodníčky naštěstí nedovolují uhnout z cesty a zabloudit v močále, a i díky tomu jsme všichni došli zpět do chaty. Velkou atrakcí pro děti byly borůvky, sice již byly mírně nakyslé, ale stačila chvilka a ruky a pusy dětí se nám zbarvili do fialova.
V sobotu jsme se probudili do mrazivého rána a sychravé počasí vydrželo celý den. Vydali jsme se do Špindlerova mlýna. Naším cílem bylo údolí Bílého Labe. A opravdu, na četných peřejích a vodopádech byla voda zbarvena do sněhobíla. Jen škoda, že cesta vede po asfaltce, mnohdy dost vzdálené od říčky a některé přírodní krásy zůstávají skryty. Do Špindlu jsme se vraceli po žluté značce, která vede ve svahu nad údolím. S písničkou na rtu jsme přidali do kroku a za chvíli jsme se už rozhlíželi po náměstí ve Špindlerově Mlýně. Tím však sobotní program neskončil. Přešli jsme k akvaparku při hotelu Bedřichov. Promrzlí z pochodu, jsme s povděkem přijali teplou vodu v bazénu. Vyřádili jsme se na tobogánu a v bazénech, zregenerovali ve výřivce a pod tryskami a příjemně unaveni odjeli zpět na chatu. Večer proběhl jako předchozí večery krom pozdního oběda a večeře i herní večer pro děti. Vrcholem večera bylo premiérové promítání videa z tábora Hobit 2015, které sklidilo velký úspěch přihlížejících.
Poslední ráno bylo trošku smutné, jako každý den odjezdu z podobné akce. Chmury jsme se snažili rozehnat dováděním během balení a drobného úklidu. Přidalo se i sluníčko, které zalilo okolní krajinu a připravilo nám krásné rozloučení s Krkonošským národním parkem.
Petr Tesař
40 fotek, 15.10.2016, 125 zobrazení, přidat komentář
Stejně jako v předešlých letech, tak i tento rok se na hrušovanských polích odehrála Drakiáda pořádaná oddílem Táborníci Hrušovany u Brna. Účast byla hojná a tak bylo rozhodování o výhercích v jednotlivých kategoriích velmi složité. Nestranní porotci se však nelehkého úkolu nezalekli a jejich verdikt byl jasný. V kategorii o nejhezčího ručně vyrobeného draka se na 3.místě umístila družina Včelek, na 2.místě družina Laněk a na 1.místě se umístil Adámek Procházka. V druhé kategorii ,,o draka, který nejlépe létal‘‘ se na 3.místě umístily Milča a Zuzka Hodovský, na 2.místě rodina Karbanových a na 1.místě rodina Lazarových. Všem zúčastněným děkujeme a doufáme, že příští rok se znovu sejdeme a bude se znovu na co koukat :)

Matyáš Pokorný
75 fotek, srpen 2016, 224 zobrazení, přidat komentář
Ještě se ani nestihla na louce zazelenat tráva po letním táboře, a už tu byl další, tentokráte tábor příměstský. V pondělí 1. srpna ráno, se v klubovně sešlo 14 dětí a 3 vedoucí, kteří pro ně měli připravený pětidenní program.
Sešli se děti ze všech koutů naší vesnice i pár přespolních a tak byly na místě na úvod seznamovací hry. Bang!, Na upíra, či deka a jména byla jasná všem. Do oběda jsme ještě stihli pár her v Hrušovanském parku a po obědě jsme vyrazili do toho Židlochovského, vyzkoušet klasickou táborovou hru číslovanou. Nakonec se děti do hry tak zapálily, že dostat je na svačinu bylo téměř nemožné.
V úterý nás na své základně přivítali profesionální hasiči v Židlochovicích, ukázali nám svoji techniku i vybavení a vysvětlili nám, jak vše probíhá od ohlášení požáru až po jeho likvidaci. Nakonec jsme viděli i sjíždějícího hasiče po tyči. Po obědě jsme se vrátili do klubovny vyrobit si postavičky z květináčků a než jsme se nadáli, bylo odpoledne pryč a my se museli rozejít do svých domovů.
V půli příměšťáku nás čekala návštěva Kozího hrádku, zatopeného lomu a Svatého kopečku. Ano, je řeč o Mikulovu, kam vedl náš středeční celodenní výlet. Po náročné cestě autobusem jsme posilnili a poté vylezli na Kozí hrádek porozhlédnout se po Mikulovu. Počasí bylo parádní a tak přišla vhod i koupačka v lomu kousek za Mikulovem. Na závěr nás čekal přechod Svátého kopečku. Nahoře jsme se zakoukali a nakonec jsme museli spěchat, abychom stihli autobus domů, ale podařilo se.
Nadcházející dopoledne jsme si užívali na kolech, vyrazili jsme bažantnicí, směr Uherčice, jelo se pěkně a tak jsme na oběd ve školce dorazili včas. Slunce pálilo jak ďas, a tak o dalším programu nebyl pochyb. U rybníka jsme nafoukli rafty a nalodili se. Řádění ve vodě nás vyčerpalo, že jsme málem nezvládli dopádlovat zpět na břeh proti větru. Rozešli jsme se domů, ale tím čtvrteční program ještě neskončil. V 19.00 byl pro odvážné sraz u klubovny. Zahráli jsme nějaké hry, opekli buřta na večeři a večer dali za vděk odpočinku u animáku Megamysl. Spát se šlo brzy, abychom byli fit na další den.
Ani jsme se nenadáli a byl tu pátek, závěrečný den. Do oběda jsme pokořili Výhon i s rozhlednou. Poslední chvíle jsme si zpříjemnili hrami v lesoparku. V 16.00 jsme se rozloučili, popřáli si hezký zbytek prázdnin a po příjemně stráveném týdnu se rozešli domů. Velký dík patří paní Suchánové, kuchařce ze školky, která pro nás po celý týden připravovala vynikající svačinky i obědy.

Petr Tesař
994 fotek, červenec 2016, 965 zobrazení, přidat komentář
Letní prázdniny začínají a pro Táborníky to znamená jediné - letní tábor je tu! A tak v pátek 1. července na téměř šedesátku nic netušících dětí čekali vedoucí v prvorepublikových kostýmech. Tajemství letošní táborové hry se odkrylo až na samotné táborové louce, respektive u nedaleké kapličky města Kocourkova. Děti se takto pro tentokrát staly občany bájného města Kocourkova, v jehož čele stojí radní, kteří vydávají ta nejnesmyslnější usnesení. Na zúčastněné ještě tento den čekal zápis do matriky a vydání občanského průkazu, na základě kterého poté rozkryli, s kým že to letos budou v jedné družince. V závěru dne pak už jen proběhla volba družinových vedoucích a pro první den byl program vyčerpán a všichni se odebrali na kutě s myšlenkou na motto celého Kocourkova znějící: "A tak přišla noc ta poslední, kdy tu byl ještě rozum pánem a zítra až se rozední, s moudrostí bude navždy ámen." Takto se i stalo. V průběhu celých následujících dvou týdnů čekaly na děti, tedy po Kocourkovsku na klany jménem Čokoponožkovi, Fouskovi, Kuličkovi, Lenochovi, Nevlídnovi, Nohynemylovi a Tvrdohlavovi, nejrůznější úkoly, které si pro ně radní města vymysleli. Klany takto čekalo nošení světla do radnice, protože v nové radnici žádné nebylo, obrana rašící soli před pasoucími se kravami, kopání jámy, aby do ní nasypaly hlínu z vyhloubené studny, chytání vrabců, aby jim pomohli s nošením klád, které stejně nakonec nosily do kopce, aby je mohly skutálet z kopce dolů, posouvání stromů nad husu, aby byla ve stínu, vyprazdňování pokladnice, aby neměly moc peněz, naplňování vysychajícího rybníka, přelévání vody z přehrady pod hráz, aby byly hladiny stejné, stavba železnice, která vedla tam, ale ne zpátky a další skopičiny z hlav radních, které si pro ně připravili. Děti se také jednoho dne z obavy před bláznivými vědci, kteří chtěli všechny umístit do cirkusu, vypravily přespat jednu noc pod širým nebem a samy tam na ohni uvařily rizoto tak, jak je to náš hlavní šéfkuchař v táboře naučil. V průběhu tábora je také čekaly kocourkovské turnaje, jako byla plachtovaná hraná na způsob přehazované jen s tím rozdílem, že míč se chytal a házel jen pomocí povlaků na polštáře a duchny. Krychlovaná zase byla obdobou vybíjené jen se hrála s molitanovou krychlí. A úkolem v obráceném fotbalu, jak název napovídá, bylo nastřílet co nejvíce vlastních gólů. Děti se poslední den za asistence rodičů, kteří je přijeli navštívit, utkaly ve zkouškách hlouposti, v rámci kterých například vycvrnkávaly kuličky z důlku, odšívaly knoflíky nebo třeba trefovaly šipky mimo terč. Všechny děti ale s hravou lehkostí bláznivé hry vymyšlené radními zvládly a za to jim náležel pravý sladký kocourkovský poklad, který ještě doplnily o hodnotné ceny podle toho, jak se umístily v celotáborovém a družinovém bodování. Děti takto čekal návrat domů nejen s těmito odměnami za jejich úsilí, ale hlavně se spoustou nových zážitků a vzpomínek na super kamarády, krásnou přírodu a zábavné hry. Doufejme ale, že rozum, který v Kocourkově ztratily, na cestě domů zase nalezly.
211 fotek a 3 videa, květen 2016, 149 zobrazení, přidat komentář
Krajina malebného Podještědí nás uvítala velmi přátelsky. Ale cesta tam nebyla jednoduchá. Ve vlacích jsme strávili čtyři a půl hodiny a z Turnova nás organizátoři odvezli auty přímo do Proseče pod Ještědem, kde se Závod Zálesácké Zdatnosti letos konal. Tento závod je celostátním klání tříčlenných hlídek v kategoriích 11-14 a 15-17 let. A každá župa může vyslat jen jednu hlídku do každé kategorie. Na děti je připravena trať se spoustou nástrah, jako morseovka, uzly, práce s mapou a buzolou, šošonský běh, lanové překážky, řezaní a sekání dřeva či poznávání stromů, rostlin, zvěře, památek a souhvězdí. Mimo okruh pak musí splnit KPR, testy ze zdravovědy a historie sokola a přepálení provázku.
Kolem půl deváté jsme stáli v Proseči před místní sokolovnou v plné sestavě, Soňa Chudosevcevová, Vendy Kábelová a Denis Najman za mladší, Evča Krafková, Julča Weisová a Jáchym Lazar za starší a jako dozor Janča Šnajnarová a já (Petr Tesař). Zaregistrovali jsme se do závodu a přesunuli se na travnaté hřiště asi tři sta metrů nad sokolovnou, kde už rostlo stanové městečko, a taky rozbalili své příbytky. V rychlosti jsme vše postavili, protože čas konce výdeje večeře se blížil a my nechtěli jít spát hladoví. Již je tradicí ZZZ, že první noc probíhá večerní hra. Letos formou putování, kterého se mohli zúčastnit i vedoucí. Cestou necestou, na které číhaly záludné otázky, jsme dorazili až k Ještědskému vodopádu, jenž sváděl ke koupeli, jen mít u sebe ručník…
Ráno snídaně, rychlé zopáknutí znalostí a už se svolával slavnostní zahajovací nástup. Byla vztyčena vlajka a Zdeněk Lauschmann, vedoucí komise pobytu v přírodě, jež ZZZ zastřešuje, popřál závodníkům hodně úspěchů. Starší startovali jedenáctí a mladší šestnáctí a tak místo cesty na start si naše hlídky začali plnit úkoly mimo trať. Nakonec se však dočkali, toho napětí těsně před startem, kdy zbývá chvilička, než budou moci zúročit svoji pilnou přípravu a ukázat co umí. Po doběhu si děti vydechli, dali jsme oběd a dodělali poslední zkoušky a testy. Čekalo na nás volné odpoledne a na zabavení přišlo na řadu frisbee, karty i balón a několik her si připravili i organizátoři. Kolem páté hodiny přišlo rozuzlení, výsledky byly zveřejněny. Starší skončili desátí z šestnácti a mladší jedenáctí z třinácti. Dětem patří obrovský dík za pilnou přípravu a vzornou reprezentaci nejen Táborníků, ale i celé župy Jana Máchala. Celý den zakončil slavnostní táborový oheň v duchu písní a zajímavých příběhů. A pro ty nejvytrvalejší připravil Zdeněk procházku na nedalekou louku, kde jsme spatřili na obloze úplněk a některá souhvězdí.
V neděli od samého jitra začalo stanů ubývat, což značilo, že se letošní ZZZ chýlí ke konci. Proběhl závěrečný nástup, byli vyhlášení vítězové, za mladší Kamenný Újezd a za starší Třebíč, byla spuštěna vlajka a s poděkováním jsme se loučili se všemi, co se zasloužili o zdárný průběh ZZZ. O půl jedenácté odjížděl autobus do Turnova a my jej nesměli zmeškat. Naložili jsme bagáž, rozloučili se a každý s řízkem v kapse vyfasovaným na cestu, jsme vyrazili směr domů. Cesta se nám neplánovaně protáhla na osm hodin, ale zvládli jsme to. Domů jsme dorazili unavení, ale plní zážitků a obohaceni o nové zkušenosti a znalosti…
Petr Tesař
93 fotek, 7.5.2016, 102 zobrazení, přidat komentář
61 fotek, 16.4.2016, 89 zobrazení, přidat komentář
51 fotek, 2.4.2016, 69 zobrazení, přidat komentář
V sobotu 2.dubna 2016 se u rybníku Šejba uskutečnila Louka plná broučků. Počasí se velmi vydařilo a proto byla velká účast. Zúčastnilo se skoro 100 dětí. Jako každý rok jsme si pro děti připravili různá stanoviště, která se nacházela na trase kolem rybníku. Děti měly za úkol: vylovit rybičky, spočítat tečky, házet kroužky na kůl, trefit se do klauna, skákat panáka, přišít knoflík, projet dráhu na manipulátoru a přelézt pavoučí síť. Za každý splněný úkol děti dostaly kousek obrázku, který na posledním stanovišti poskládaly. Nakonec se vydaly probudit broučka, od kterého dostaly sladkou odměnu. K dispozici byl také oheň u kterého si mohl každý opéct špekáček.

Evča Krafková
98 fotek, 19.3.2016, 106 zobrazení, přidat komentář
V sobotu 19. března se Táborníci vydali na další jednodenní výlet. Pro tentokrát byla naplánována necelých dvanáct kilometrů dlouhá trasa do okolí Zaječí. Ráno jsme se sešli v počtu 29 dětí a 10 vedoucích na vlakovém nádraží v Hrušovanech a mohli jsme vyrazit. Nejprve jsme se tedy dopravili vlakem do Zaječí, kde začínala naše trasa. Zelená turistická značka nás dovedla do centra Zaječí, odkud jsme dále po žluté pokračovali na rozhlednu Dalibor. Z této zděné jedenáctimetrové rozhledny jsme měli krásný výhled na Pálavu, Novomlýnské nádrže, ale také na další cíl naší cesty. Tím byla rozhledna Maják, ke které vede tzv. Zaječský vycházkový okruh. Tato dřevěná rozhledna, vysoká 26 metrů, nám poskytla pohled na okolní vesnice a rozlehlé vinice. Odtud naše cesta vedla na vlakové nádraží v Rakvicích, kde jsme po chvilce čekání nastoupili do vlaku a vyrazili zpět domů. Výlet se nám vydařil a už se těšíme na další poznávání našeho okolí.
Jana Šnajnarová
56 fotek, 12.2.2016, 62 zobrazení, přidat komentář
12.2 se uskutečnila opět naše oddílová schůzka, konající se jako již pravidelně na Sokolovně. Když nám hodiny ukázali, že je přesně 5 hodin, věděli jsme, že můžeme začít. Na přivítanou a taky na uvedení oddílovky jsme si zazpívali pár písní a mohli se připravit na program, který byl jako vždy pestrý. Během našeho zpívání vedoucí nachystali sál pro první hru. Na ploše byly připravené celkem čtyři lanové kruhy. Vždy dva menší v těch dvou větších. V malých kruzích byly barevné papírky, které jsme měli za úkol ukořistit, ale háček byl v tom, že vedoucí stáli v mezikruží a chytali nás. Byly tedy dva kruhy jeden pro mladší a druhý pro starší. Každé dítě bylo označeno šátkem když bylo chyceno a poté už mělo jen jeden pokus a vypadlo. Úkolem bylo získat co nejvíce papírku pro svou družinu. Po vysbírání všech lístečků následoval program v malém sále a to kvíz. Když jsme rozdali body u kvízu, zpříjemnili jsme si chvíli opět několika táborovými písničkami. Ve velkém sále už vedoucí stihli nachystat další hru a to Popelku. Hry byla složena ze čtyř částí. Na jedné polovině sálu byly poházené míčky. Většina dětí byla sběrači a tak byla rozmístěna mezi míčky. Jedno dítě přebíralo míček od sběrače a mělo za úkol se trefit do krabice, kterou drželo třetí dítě. Vše se komplikovalo ještě čtvrtým dítětem vybraným z družiny. Čtvrtý vybraný člen sloužil k odpinkávání a maření tak plánů ostatním družinám. Úkolem bylo sbírat míčky vždy po jednom a naházet jich do krabice co nejvíce. Po skončení této hry následovala hry kuželky. Po sále byly rozmístěny petflašky a naším úkolem je bylo shazovat balony. Petflašky byly označeny barevně dle našich družin. Družina, která měla kuželky shozené jako, první vyhrála. Poslední hrou byli plavčíci. Úkolem bylo přejít přes dřevěné prkno s balonek m na druhou stranu. Prkno měly vždy dvě družiny a tak se museli na prkně vyhnout. Na konci prken byly krabice a dvě družiny naproti sobě stojící si balonky navzájem braly. Po skončení vyhrála družina s větším počtem balonku v krabici. Celou oddílovku jsme ukončili pokřiky a spokojeně se rozešli každý domů.
Šárka Skácelová
91 fotek, 19.3.2016, 67 zobrazení, přidat komentář
V sobotu 19. března se Táborníci vydali na další jednodenní výlet. Pro tentokrát byla naplánována necelých dvanáct kilometrů dlouhá trasa do okolí Zaječí. Ráno jsme se sešli v počtu 29 dětí a 10 vedoucích na vlakovém nádraží v Hrušovanech a mohli jsme vyrazit. Nejprve jsme se tedy dopravili vlakem do Zaječí, kde začínala naše trasa. Zelená turistická značka nás dovedla do centra Zaječí, odkud jsme dále po žluté pokračovali na rozhlednu Dalibor. Z této zděné jedenáctimetrové rozhledny jsme měli krásný výhled na Pálavu, Novomlýnské nádrže, ale také na další cíl naší cesty. Tím byla rozhledna Maják, ke které vede tzv. Zaječský vycházkový okruh. Tato dřevěná rozhledna, vysoká 26 metrů, nám poskytla pohled na okolní vesnice a rozlehlé vinice. Odtud naše cesta vedla na vlakové nádraží v Rakvicích, kde jsme po chvilce čekání nastoupili do vlaku a vyrazili zpět domů. Výlet se nám vydařil a už se těšíme na další poznávání našeho okolí.
Jana Šnajnarová

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron